Tož sme tadý

 Ahoj Ahoj Ahoj,

Vedro jak sviňa co? My jsem právě přišli z procházky po Aucklandu za účelem nákupu potravin J A docela jsme se zapotili, jaké je tu vedro. No ale postupně J

Naposledy jsem se ozýval hned po příletu do Seolu. Takže vlastně nevíte, co všechno jsme tam zažili J No bylo toho hodně, ale vlastně dohromady nic. Našli jsme si místečko kde bylo hodně volných sedaček, takže jsme mohli během čekání posedávat a pospávat jak se komu zlíbilo. A tak to bylo vlastně celou dobu J Buď někdo spal, nebo jsme byli na netu, nebo jsme se procházeli po letištním areálu. Mimochodem letiště v Seoulu je velice pěkné a moderní. Mají tam hodně kvítek ( Olí tvrdila, že pokaždé když k nim čichala tak ji kopl el. proud, tož nevím, osobně jsem si to raději neověřoval ) a
různých zajímavostí.

V průběhu pobytu na letišti MiRa ztratil telefon, ten se bohužel nenašel, ani když jsme se doptávali na informacích. Olí se smála, že moje rozcvičky, při kterých jsem se snažil udržet polámané tělo i ducha aspoň trochu při smyslech natáčí na letišti na kamery. Tak kdyby jste našli na netu nějaké video s magorem na letišti, je pravděpodobné, že to budu já J

Co se týká samotné komunikace v Seoulu tak to celkem šlo, když jsem si objednal jídlo, bavili jsme se anglicky. Takže jsem si objednal jídlo a šel si sednout ke stolu a čekal až mě zavolá. Samotné vyvolávání už probíhalo v korejštině, čemuž už jsem samozřejmě neměl šanci rozumět, ale nakonec jsem vždycky svoje jídlo dostal J Já a Olí jsme se stravovali ve fastfoodech a MiRa a Jaso chodili do místních restauracích. Dokonce vedle nich byly nějaké letušky a údajně se jim to v tom talířku ještě hýbalo…tož nevím, jídlo by se na talířku hýbat nemělo. Hlavně že klukům chutnalo :-P

Na závěr před odletem jsme si ještě zašli do kavárny. Což bylo taky dost vtipné, já jsem si objednal espreso protože bylo nejlevnější, ale to co jsem dostal…no byla toho malá štamprla :-D ostatní měli hrnky jak sviňa a já takové jakési cosi ( následně jsem byl spolucestujícími poučen, že se jedná o pikolo ) Silné to bylo jako sviňa, ale bylo toho málo. V Jižní Korey asi nemají moc silnou měnu protože jsem tam za 10 euro dostal něco přes 14 000 Wonů (místní měna). Největší bankovku co jsme dostali byla 10 000 a nejmenší 10W. Hodnotu 10Wonů Jaso vypočítal na 18haléřů našich. Tak jsem si říkal, že bych tam byl asi milionář J

Ještě bych zapomněl, MiRa si na letišti koupil výborný ledový kukuřičný čaj. Celkově jsme se shodli, že větší a teď mi odpusťte ten výraz SRAČKU jsme nikdo nepil.

Nakonec teda čekání celkem uteklo a sedli jsme si do posledního letu ze Seoulu do Aucklandu. Mě osobně cesta utekla poměrně rychle, protože jsem ji skoro celou prospal J Korean Air je skvělá letecká společnost a lety s ní byly super. Skvělé jídlo, člověk se tam má jak zabavit a hlavně perfektní posádka. Kdyby jste viděli výraz letušky, když omylem trošičku polila Jasa vodou…no jak z filmu, klaněla se omlouvala, žijem z toho do teď J

Let byl pohodový a bezproblémový.

Po příletu na Zéland jsme vyplnili PASSENGER ARRIVAL CARD (nikomu se to nepovedlo na poprvé) Je to taková kartička kde musíte vyplnit, z kama jedete, co vezete, jak dlouho tady chcete být, kde jste seděli v letadle atd. S takto vyplněnou kartičkou jsme se všichni přemístili k imigračnímu úředníkovi. Zavolal si nás všechny, protože viděl, že spolu cestujeme. Ptal se nás jaká byla cesta, proč jsme si vybrali zrovna Zéland, no prostě naprostá pohoda. Byl to mladý kluk, který s náma žertoval a byl velice příjemný. Poslední co nám řekl bylo, že máme v kartičce chybu a to všichni. Údajně jsme prý všichni špatně vyplnili stát, ve kterém jsme se narodili. Svorně jsme všichni odpověděli že ne, že je to přece Czech republic, ale on trval na tom, že to máme špatně. Nakonec se lišácky usmál a řekl, že to byla přece Czechoslovakia J Tak jsme se zasmáli a šli dál ( to že jsme se nenarodil ve Zlíně, ale v Gottwaldově o tom jsem raději pomlčel )

Následovalo převzetí velkých zavazadel, smolař MiRa zjistil, že se mu rozbilo jedno z převážených piv. Takže vzal tašku a celou cestu až do hotelu ho provázely kapky gambrinusu J Tady už jsme šli na kontrolu jednotlivě, tak jsme se báli víc, ale zase tam byli moc moc příjemní úředníci, kterým šlo krásně rozumět. Všechny nás pochválili, že máme krásně umyté pohorky (jsou tady na to opravdu hákliví) a bez problémů nás všechny pustili do Nového Zélandu. Na letišti jsme s Olí rezervovali hotel, kde teď ležím v posteli a píšu vám co jsme všechno zažili J Hotel je pěkný a jediná jeho nevýhoda je, že má placený net. Já tvrdím, že je to 5dolarů za 50MGBitů Olí tvrdí že říkal 15MGbitů, tož to se dozvím, až sejdu dolů a zaplatím to J

Zítra máme v plánu si založit bankovní účet a zažádat si na poště (na poště se tady vyřizuje skoro všechno) o pracovní číslo.

Jo jinak hned po příjezdu mi v zásuvce shořela redukce na místní zásuvky, stála mě 500,- tož mám radost, ale už jsem si koupil za 18dolarů novou J

Jinak ano, vír ve vodě se zde točí na opačnou stranu, hned jsme to musel zkusit v umyvadle J