Jak jsme sehnali první práci :-) aneb Jaso jede.

Tak máme práci J

Ráno jsme zašli na recepci a tam nám dala slečna číslo na pána, který hledá pracovníky. Následně proběhla chvilková diskuze, kdo tam zavolá. Nikdo z nás si není v angličtině moc jistý, takže se do toho nikomu moc nechtělo. Nakonec jsem teda vzal telefon a pánovi zavolal, poprvé měl obsazeno, ale pak už mi to vzal a já jsem se mu se svou lámavou angličtinou snažil vysvětlit kdo jsem a co chci J Což se mi docela povedlo, řekl mi teda ať k němu přijedeme ukázat se mu. Popis cesty jsem ale vůbec nepochopil. Takže jsem celou výpravu (jak jsme později zjistili) navedl úplně jiným směrem.

Dost nás tlačil čas na ukončení ubytování v kempu a tak jsme dál nehledali a vrátili se sem. Tady jsme se rozhodli, že zůstaneme ještě jeden den a zkusíme se poptat na práci v okolí a ještě zavoláme Robbiemu (tak se jmenuje náš nový zaměstnavatel) Tentokrát se toho ujal Jaso. Nechtěl, ale musel J Jaso se ukázal jako velice dobrý spíkr a s pánem se domluvil, že za náma přijede do kempu do tří minut. Tak jsme si nachystali vše potřebné a šli jsme čekat k cestě. Za chviličku tam opravdu přijel, ošlehaný, usměvavý pán tak 50let. Seznámili jsme se a on začal vykládat, už ani nevím co. Že už čechy měl a byl s nima spokojený a že hledá někoho tak na týden možná aj víc. No každopádně spěchal, tak jsme se domluvili, že k němu přijedeme v šest večer. Jediné co po nás chtěl je IRD (pracovní číslo). Olí se tam pokoušela volat, ale pokaždé neúspěšně.

 S IRD se to má tak, že vám asi tak po 14dnech přijde kartička na adresu na Novém Zélandu, ale můžete si o něj zavolat už druhý den po podání žádosti. Vyzvali jsme teda Jasa, jestli by to nezkusil. No a co myslíte. Samozřejmě se domluvil a IRD mu řekli J Následně volala Olí, také úspěšně a já namotivovaný jejich úspěchy jsem zavolal taky, ale bohužel mi řekli, ať si zkusím zavolat někdy jindy. Poprosil jsem Jasa jestli by to nezkusil za mě, no a samozřejmě to vyřídil (asi jsem mu něco blbě nadiktoval a ukázalo mu to někoho jiného) naposled volal MiRa a ten už vyřídil všechno naprosto bez problémů. Takže všichni už máme díky Jasovu skrytém talentu na telefonování práci i IRD. Já raději zůstanu u řízení a psaní blogu  J Do telefonování se jenom tak nepustím J

No pak jely děcka na nákup a já jsem dával dohromady fotky a tak. Jaso mi koupil šunku ke svačině, zdála se mi syrová, ale snědl jsem jeden plátek, pak jsme se s Jasem podívali a opravdu, byla syrová a měla se ještě tepelně upravit. Jaso s MiRou jsi ji koupili aj v Aucklandu :-D Ale tož co, tatarák jíme taky nebo ne? J

Po svačině šli kluci řádit do vln, já jsem původně šel jenom fotit, ale pak jsem to nevydržel a šel za nima. Bylo to supr, byli jsme jenom na kraji, takže do bylo relativně bezpečné J Zábava to byla a to je hlavní (viz. fotky na rajčeti)

V šest jsme přijeli k Robbiemu, ten nám hned řekl ať v takovém počasí nechodíme do vody, že je to nebezpečné J No my jsme byli jenom na kraji, takže to bylo OK (pro maminky – opravdu jsme byli jenom na břehu). Robbie se nás zeptal jaké máme rádi víno a spíš jsme se jenom tak bavili (on mluvil, my jsme se snažili rozumět a poslouchat) nezávazně. Pak nás vzal do auta a provezl nás svými vinicemi. Má dvě obrovské. No a na tu jednu zítra nastoupíme v 8:00 J Tam nám ukážou co budeme dělat a budeme mít tedy PRVNÍ PRÁCI NA NOVÉM ZÉLANDU. Z čehož máme všichni velkou radost. Uvidíme teda na jak dlouho to bude a jak placené, ale osobně si myslím, že každá zkušenost dobrá.

Taky si musíme najít levnější a lepší ubytování, takže uvidíme, kdy se zase ozvu J

Fotky jsem dal dneska všechny na rajče, takže dneska tady máte jenom psaní J