Další týden za náma...

Ahoj všichni,

další týden za náma. Práce kterou nyní děláme je poměrně náročná, i když pracujeme jenom 6hod. denně. Jaso a MiRa dneska řekli, že to dál dělat nebudou. Což se mě a Olí moc nelíbí. Bohužel jsme se kvůli tomu dost pohádali a po delší diskuzi jsme se rozhodli, že bude nejlepší když se rozdělíme. Já zůstanu s Olí a Jaso s MiRou. Už jsme aj volali Martinovi (co nám prodal auto ) a odkoupí ho od nás za 2000,- NZD. Auto prodat musíme, protože na cestování ve dvou je lepší van s postelí (vyjde to levněji než spaní ve stanu).
Já a Olí zůstaneme v této práci a MiRa a Jaso chtějí jet na jižní ostrov. Popravdě jsem čekal, že to tak dopadne, protože poslední dobou nebyla nálada moc dobrá. I když jsem o tom nikomu nic neříkal, ale nakonec by se to stejně provalilo.
Zítra jedeme všichni do Aucklandu a tam se rozdělíme. Kluci už si aj našli kontakt na auto. No, nejsou to moc veselé zprávy, ale co už. Asi to tak aj bude lepší.
Ozvu se v neděli a napíšu jak jsme s Olí dopadli. Mrzí mě to, ale znamená to taky, že už dál nebudu posílat zprávy o MiRovi a Jasovi.

Všem přeju hezký víkend a doufám, že se máte líp.

Jarda

Tak jsme bez práce...ale máme novou :-)

Ahoj :-)

dlouho jsem nic nenapsal co? To víte, všední dny na NZ nepřináší nic nového. Chodili jsme do práce, po práci legrace, však to všichni znáte.
Tento víkend ( co byl ) jsme se rozhodli, že si vezmeme volno. Měli jsme toho všichni už docela plné zuby. V pátek udělal MiRa grilovačku, tak se nakoupilo maso, pivka, vínko a zelenina a udělali jsme si fajn večer, přidali se aj naši noví kamarádi Honza a Lenka. Domluvili jsme se, že v sobotu ráno vyrazíme na termály.
Jak už to tak bývá vyrazili jsme spíš dopoledne :-) Jaso nastudoval mapy a navigoval kama máme jet. Trefili jsme to na poprvé, i když jsme si nebyli jistí, protože 12km jsme jeli po nezpevněné cestě, samý kopec a samá zatáčka. Jendou jsme dokonce museli projet i menší říčku (větší potok).
Zastavili jsme cca 3,5km od termálů, s tím že zbytek dojdeme pěšky. Bohužel nám moc nepřálo počasí a dost pršelo, ale i tak to bylo moc fajn. Fotky jsem sem dával myslím v sobotu, ale pro jistotu jsou zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/10_Vylet_k_termalum_v_Kaweka_forest_parku/

Druhý den jsme se domluvili, že se podíváme na vodopády, které jsou asi 20min. jízdy od kempu. Vodopády jsme minuly a zastavili jsme asi 3km za nimi. Tam byla naučná stezka místní džunglí. Ta mě osobně uchvátila zatím nejvíc. Malý ptáček, který je na fotkách si velice zatvrzele hájil své území a hrozil mi tím, že roztahoval ocásek. Jinak jsme tam tak viděli cca 800let starou borovici, s obrovskými kořeny. Prostě nádhera :-)
Pak jsme sjeli k těm vodopádům. Tam bylo taky krásně :-) viz fotky zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_do_pralesa_a_k_vodopadu/

Při sobotním výletu, se pokazilo auto Lence a Honzovi. Do kempu ještě dorazili, ale pak se jim auto pokazilo tak, že jsme je v pondělí ráno museli odtáhnout do servisu ( auto mají opravené a opět fční, nebylo to naštěstí ani moc drahé ). No a my jsme odpočatí vyrazili do práce. Tam jsme měli klasický den, kdy jsme protrhávali víno. Mona po nás ještě chtěla, aby jsme byli v práci (teď napíšu jedno slovo, ale je to v tom správném tvaru, jak se má použít, aby bylo jasno) dýl. Nakonec, ale nebylo potřeba, tak jsme jeli do kempu.
Když jsme se s Jasem připravovali k běhu, začal mi zvonit telefon, dal jsme ho Jasovi ( je fakt mnohem lepší než já co se týká AJ ) a ten jenom přikyvoval a netvářil se moc nadšeně, po chvilce ukázal palcem dolů a po konci hovoru nám řekl, že volala Mona s tím , že už pro nás nemá |Robbie práci. Naštěstí je to fakt skvělá ženská a řekla nám, ať ji v osm ráno čekáme u vinice, kterou máme od kempu asi 300m. Tak jsme to chvilku probírali a domluvili jsme se, že tam ráno počkáme. Já a Jaso, jsme si šli zaběhat. Při běhu Jaso vytáhl jedné ovci hlavu z plotu, zatím co já jsem si vytřepával šutr z boty. Jinak mi teda Jaso dává docela zabrat, je nějak moc rychlý :-D Ale už se začínám chytat :-) Tak snad to nebude trvat dlouho a budu stejně rychlý jak on :-)

Dneska ráno jsme vstali jako normálně, posnídali jsme a bez svačiny vyrazili na sraz s Monou. Ta měla trochu zpoždění, ale nakonec dorazila. Představila nás místnímu předákovi ( já mu říkám Vydlák ) a ten že OK zavedl nás do vinice a už jsme makali :-))) Takže docela fofr :-) Sklízíme víno, takže jsme shrbení a víno vystřiháváme a házíme do bedýnek. Bolí z toho záda jak SVIŇA. Je nás tam tak 15brigádníků.
Dneska jsme pracovali do půl čtvrté a zítra máme přijít na devět, tak uvidíme, na jak dlouho to bude. Musíme ještě zvážit, jestli se třeba nepřesuneme na jižní ostrov, kde sezóna vína teprve začíná.

Jinak se máme dobře. Trochu se ochladilo a je tady spíš takové Babí léto :-) Takže ráno chladno, ale přes den hic. Místní říkají, že takhle bývá až koncem dubna, tak se to ještě třeba vybere. Jsme pořád ve stanech, tak se mi ráno moc ze spacáku nechce, ale spal jsem v něm až dneska, jinak jsem ho používal jako deku :-)

Jinak komentáře u fotek na rajčeti sleduju, ale nejde mi (nevím proč) na ně odpovědět. Kdyby vás něco zajímalo, nějaké téma o čem by jste si chtěli přečíst, tak mi napište. Celkově, můžete aj někdy napsat, ať taky vím jak se máte :-)))

Práci zdar

Fotky z výletu

http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/10_Vylet_k_termalum_v_Kaweka_forest_parku/

Zítra napíšu aj text, zatím se můžete podívat :-)

Zajímaví živočichové ze Zélandu

No protože je Zéland nejen plný krásné přírody a panoramat, jsou zde taky velmi ojedinělí a vzácní živočichové.
s některými se setkáváme denně, je ale velmi těžké je vyfotit, protože jsou velmi plaší a bázliví.

Pakobra vinná:


Výskyt:  Jediný žijící druh hada na Novém Zélandu. Vinice. Den.
Potrava: Listy vinných stromků.
Rozmnožování: Doba páření se udává mezi květnem až dubnem.
Rozměry: Starší kusy mohou dosahovat délky až 12metrů.

Popis: Jedná se o velmi plachého tvora, kterého můžete ve vinici zahlédnout jen velmi zřídka. Má rád slunečné počasí. Protože jsou řádky vína opravdu dlouhé, bez problému do něj skryje celou svou délku, zahlédnout ho můžete pouze v případě, kdy vystrčí hlavu kvůli krmení. Tento druh hada je v červené listině ohrožených druhů.




Ďas novozélandský:


Výskyt: Nejbizardnější tvor NZ. Pobřežní pláže. Noc.
Potrava: Vše co mu příjde pod pařáty.
Rozmnožování: Tohle bohužel zatím není známo.
Rozměry: Jedné se o tvora dosahujícího úctihodné výšky až 10cm

Popis: Tento tvor se na pláži pohybuje v menších skupinách o třech až šesti jedincích. Svou potravu láká na světélkující oči, hubičku. Je velmi ryhlý a proto je jej velmi těžké zachytit. Má rád lesklé a světélkující věci. Mě už sežral čelovku a nožík.

Vinníček zoubkatý:


Výskyt: Vinice. Od 8am do 5pm.
Potrava: Všežravec.
Rozmnožování: Jedná se o hermafrodita.
Rozměry: Výška 30cm až 50cm

Popis: Jedná se o nejmenšího z druhů, a také nejstaršího, z čeledi hobbitů. Je to velmi roztomilý a družný tvor. Na tomto snímku se nám podařilo zachytit dva jedince. Milují deštivé počasí a proto jej můžeme vidět pouze v dešti. Rád se prochází v řádcích vína.

Výlet k vodopádům

Tak víkend je pomalu za náma, což znamená, že bych sem měl něco napsat :-)

Pracovní týden se nám opět po hozením dolaru, zda jít do práce v sobotu, nebo ne, protáhl až do soboty :-) Panna byla sobota ano, orel sobota ne. Padla panna a jelikož jsme se nikdo nechtěli protivit rozhodnutí dolaru šli jsme do práce i v sobotu.
Měli jsme naplánované, že budeme pracovat jenom do tří, Robbie ale začíná sklízet, tak jsme byli nakonec do 17:15. Ještě jsme pak vypisovali docházku atd. V sobotu už jsme teda měli energii jenom na koupel v oceánu, jídlo a relax. MiRa se tady seznámil ... s dvouma čechama, tak s nima odjel večer za nějakým lozením. Ještě se nevrátil. Já, Jaso a Oli jsme večer relaxovali a bylo to fajn :-)

Dneska ráno jsme měli naplánovaný výlet k vodopádům, které jak jsme mysleli, jsou vzdálené 20km až 30km. Proto jsme směle přehlédli benzínku u které bylo napsané, poslední na dalších 130km. Vyjeli jsme na krásnou náhorní pološinu a občas jsme museli i zastavit a pokochat se. V plánu byl i nějaký menší výšlap. Třeba tak 10km.
Vodopády jsme našli dobře a bez problémů, ale byli to jiné, než které jsme mysleli, a které nám doporučili češi ( holka a kluk co taky bydlí v tomto kempu ). Byly, ale krásné. Je to soutok dvou řek, bohužel se na ně dalo dívat jenom z vyhlídky, na které ...ještě větší bohužel, byl docela bordel. Tak jsme se pokochali a rozhodli se, že se vrátíme zpátky a cestou zpátky zkusíme někde zastavit a projít se. Bohužel, ale nebylo kde. Měli jsme už najetých tak 100km a ručička benzínu už byla dole, tak tak že jsme dojeli k benzínce :-) V kempu jsme byli kolem druhé, tak jsme se rozhodli zajet do Napier do podmořského světa.
Tam bylo pěkné, ale malé. Čekali jsme že to bude větší, zato jsme ale měli možnost vidět krmení žraloků ( school sharks, takže byli malí ) ale zážitek to byl :-)
Následně jsme jeli k útesům, kde sídlí největší kolonie terejů snad na světě. Už bylo ale kolem čtvrté a blížil se příliv, takže jsme se pokochali krásným panoramatem a vrátili se přes obchod do kempu.

Sice jsme si to dneska představovali trochu jinak, ale bylo to fajn :-) Joo a Jaso mi v obchodu ukázal pivo Monty Pythons. Neodolal jsem a musel jsem si ho koupit k večeři :-D Sice jsme s Jasem zase museli prodělat proceduru s pasem u pokladny, ale takové pivo...to se prostě musí koupit :-D

Fotky z dneška jsou zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_k_vodopadum_Waipunga_Falls/

Joo a takové to rozmazané cosi na fotkách z podmořského světa je pták kiwi..nesmělo se fotit s bleskem, takže to líp nešlo...ale je to vtipné zvíře jak sviňa...a větší než sem čekal..něco jak slépka..trošičku větší a mohutnější ,-)))

První narozky a všední život pracujících

Zdravím :-)

Oslavenec :-)

Náš domov

Tak jsme tady měli první narozeninovou oslavu :-) Oslavencem nebyl nikdo jiný než Jaso, který se dožil krásných 26 let. Zbytek týmu tedy Já, MiRa a Olí, jsme bez jeho tušení připravili skromnou, ale snad pěknou oslavu i s "dortem" a malými dárečky :-) Připili jsme si na zdraví, Jaso sfoukl svíčky a pronesl proslov, před panákem slivovičky :-) Pak Jaso rozkrojil  "dort" a každý dostal jeden dílek :-) Jinak pro zvědavce co Jaso dostal, tak se zeptejte jeho :-)

V neděli jsme se byli podívat v Napier. Je to město u kterého bydlíme. Byli jsme se tam spíš jenom projít, po místní promenádě, zjistili jsme z průvodce, že tam mají mořské akvárium, ale otvírací doba je jenom do pěti. Což  jsme nestíhali, tak se do Napier ještě určitě podíváme ( je to jenom 10min. autem) Prošli jsme se po místní promenádě a aj trošku ve městě. Já teda takové procházky po městě moc nemusím, ale bylo to opravdu rychlé, takže jsem to zvládl :-) Jinak Olí mi nechce stát před objektivem, hrozí mi rukou a utíká :-) Tak je těžké ji zachytit :-) Fotky zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Prochazka_v_Napier/

Z procházky v Napier

Co se týká práce, tak dneska jsme se shodli na tom, že dnešní den byl zatím největší opruz :-D Museli jsme nůžkama prostřihávat hrozny, aby viseli dolů. Takže jsme házeli na zem i pěkné střapce, což nesl nejhůř MiRa, říkal že je to plýtvání a a prostě se mu to vůbec nelíbilo. Nám ostatně taky ne, protože jsme byli celí zalepení, máme zničené prsty ( rozmočené ) a navíc bylo dneska opět docela vedro, ale tak nakonec jsme to zvládli, zítra nás to čeká s největší pravděpodobností taky :-D Tak se na to musím psychicky připravit.
A jak to jinak na vinici funguje? Ráno máme nástup v osm u boudy ( tam je záchod, umyvadlo, stůl a bordel ). Přijede Robbie, náš zaměstnavatel. Řekne Moně (naše denní vedoucí) co budeme dělat. Mona nám rozdá úkoly a pak už valíme. Přestávky máme tři. Od 11:00 do 11:15, od 13:00 do 13:30 a od 15:00 do 15:15, většinou jsou ale delší :-) Což nám nevadí.
Na vinici jsou plašičky ptáků, jsou to takové děla, co občas vystřelí. Řeknu vám, když vám to střelí za prdelou div se neposer...ete :-) Ale když jste u něj, tak to v tom lupne, před výstřelem, takže si můžete zacpat uši, nebo ho můžete vypnout. Pak je tam pán, co jezdí na tříkolce s brokovnicí na zádech a střílí ptáky a králiky a ještě jeden kluk na čtyřkolce co jezdí, troubí a plaší ptáky. Je tam prostě rušno :-)

Naše pracoviště :-)

No jinak jsme se s klukama rozhodli, že budeme denně po práci posilovat, tak jsme dneska posilovali po třetí za sebou, tak nám to snad vydrží. Olí se dneska přidala, tak budeme možná cvičit všichni.

A aby byla sranda, dneska mi spadl mobil a nefunguje mi v něm paměťová karta, takže z něj nedostanu fotky co jsem nafotil, ale nafotím jiné, lepší a na foťák. Jenom doufám, že už to bude poslední věc, co se mi tady buď ztratila nebo pokazila :-) No a jináč včíl peru a žerou mě komáři :-)

Jo a o víkendu plánujeme konečně výlet do přírody :-) Do termálů, tak už se těším :-)
Mějte se ,-)

V zdravém těle zdravý duch :-)

Práce na vinici a vše kolem

hola hola tam Já. Jak už jsem psal včera, žijeme. Tsunami byla opravdu daleko, takže kdyby tady nepoletovali starší lidé že se něco děje, ani by jsme o tom nevěděli. Byla možnost aj něco pozorovat na pláži, ale až v 8:15, ale to jsme už byli na vinici v práci J

Já fotím, Olí píše čelovkou.

No a jak teda v práci? No je to celkem pohoda, řekl bych zatím až nuda. Chodíme v asi 600m dlouhých řádcích a vytrháváme nezralé víno a suché větve. Tohle děláme od 8:00 do 17:00. Plus jsme byli i v sobotu, ale jenom do 15:00. Různě si při tom mezi sebou povídáme, spíš teda mlčíme a pracujeme. Nejhorší je to, aspoň pro mě, kolem 12cté kdy máte slunko přímo nad hlavou a pořádně to peče. Uklidní se to až tak ve tři.

V sobotu, čili včera už jsme povýšili a šli jsme síťovat vyčištěné řádky. Sítě už jsme měli natažené, takže jsme je jenom zacvakávali takovýma klipsnama dole a nahoře, aby na to nemohli ptáci J Takže to byla příjemná změna J           

Jinak nám šéfuje taková malá roztomilá paní, včíl nevím jak se jmenuje,  někdy jí jde rozumět hezky, ale někdy se vůbec nechytám. Když se tady místní rozjedou s tím svojím přízvukem je to síla J Ale nemají problém to zopakovat, abychom rozuměli. Je tam malinký kolektiv, takže je tam taková fajn přátelská atmosféra.

Olí a Jaso při práci

Co se týká bydlení, tak bydlíme pořád v tom samém kempu, ale momentálně ve stanech. Je to o hodně levnější, má to jenom tu nevýhodu, že musíme mít pořád všechno v autě. Takže hlavně já pořád něco hledám. Hned na začátku pobytu jsem ztratil čelovku a včera aj svůj nový švýcarský nožík. Vůbec nevím kde, ani jak. Možná bude někde ve vinici, tak se po něm v pondělí ještě podívám, snad ho najdu, byla by to pro mě bolestná ztráta L Už jsme si na sebe zvykli. No, ale třeba se najde. Neustále vybalování a zabalování prostě není nic pro mě J Musím si v tom udělat systém, jinak za chvilku všecko poztrácím, já co snad za posledních deset let nic neztratil, hlavně tím trpí mé sebevědomí J))

Jinak po práci jsme šli skoro pokaždé do oceánu, očistit nohy od prachu a celkově se osvěžit, pak sprcha. MiRa pak uvaří nějakou véču, my mu střídavě pomáháme, pak uděláme nádobí a bud kecáme, nebo se různě zašijeme J Včera jsme s Olí blby s foťákama na pláži, tak z toho máme zajímavé fotky viz rajče J http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vinice_a_nocni_fotky/

Dneska máme teda den volna, takže se pojedeme podívat do Napier (město u kterého bydlíme). 

MiRa a Jaso při práci

Jo ještě velká prosba, my tady všichni používáme naše NZ čísla, takže opravdu pište na ně, a pokud možno ne v jednu odpoledne u nás, protože to je tady jedna ráno :-D V tuhle dobu vám to prostě nezvedneme :-D a smsky jsou tady poměrně drahé tak případně uvítáme emaily J Taky nás zajímá jak se máte ,-) Jestli teda můžu mluvit aj za ostatní.  A poslední, už se nám potvrdilo, že i když nějakou smsku pošleme ne vždy vám přijde, takže to vždycky není tím, že by jsme nenapsali, ale prostě zklame technika J

Mějte zatím a užívejte sluníčka, prý u nás teď je, tak snad už bude aj u vás. My už jsme opálení všichni J

Chladíme auto :-)

PS: Už jsem zpátky z nákupu a je zajímavé jak si tady s váma chcou pokladní povídat. Furt jak se máte, co budete dneska dělat atd. 

Žijeme

Přátele, kamarádi, rodino,

jsme v pořádku...tsunami byla daleko. Nepište mi prosím na moje ČR číslo já ho nepoužívám. Mám číslo novozélandské. Pošlu na požádání. Nechci ho sem zveřejňovat. Má ho moje mamka.
Zítra sem dám co nového :-)

Mějte se krásně :-)

Jarouš

Jak jsme sehnali první práci :-) aneb Jaso jede.

Tak máme práci J

Ráno jsme zašli na recepci a tam nám dala slečna číslo na pána, který hledá pracovníky. Následně proběhla chvilková diskuze, kdo tam zavolá. Nikdo z nás si není v angličtině moc jistý, takže se do toho nikomu moc nechtělo. Nakonec jsem teda vzal telefon a pánovi zavolal, poprvé měl obsazeno, ale pak už mi to vzal a já jsem se mu se svou lámavou angličtinou snažil vysvětlit kdo jsem a co chci J Což se mi docela povedlo, řekl mi teda ať k němu přijedeme ukázat se mu. Popis cesty jsem ale vůbec nepochopil. Takže jsem celou výpravu (jak jsme později zjistili) navedl úplně jiným směrem.

Dost nás tlačil čas na ukončení ubytování v kempu a tak jsme dál nehledali a vrátili se sem. Tady jsme se rozhodli, že zůstaneme ještě jeden den a zkusíme se poptat na práci v okolí a ještě zavoláme Robbiemu (tak se jmenuje náš nový zaměstnavatel) Tentokrát se toho ujal Jaso. Nechtěl, ale musel J Jaso se ukázal jako velice dobrý spíkr a s pánem se domluvil, že za náma přijede do kempu do tří minut. Tak jsme si nachystali vše potřebné a šli jsme čekat k cestě. Za chviličku tam opravdu přijel, ošlehaný, usměvavý pán tak 50let. Seznámili jsme se a on začal vykládat, už ani nevím co. Že už čechy měl a byl s nima spokojený a že hledá někoho tak na týden možná aj víc. No každopádně spěchal, tak jsme se domluvili, že k němu přijedeme v šest večer. Jediné co po nás chtěl je IRD (pracovní číslo). Olí se tam pokoušela volat, ale pokaždé neúspěšně.

 S IRD se to má tak, že vám asi tak po 14dnech přijde kartička na adresu na Novém Zélandu, ale můžete si o něj zavolat už druhý den po podání žádosti. Vyzvali jsme teda Jasa, jestli by to nezkusil. No a co myslíte. Samozřejmě se domluvil a IRD mu řekli J Následně volala Olí, také úspěšně a já namotivovaný jejich úspěchy jsem zavolal taky, ale bohužel mi řekli, ať si zkusím zavolat někdy jindy. Poprosil jsem Jasa jestli by to nezkusil za mě, no a samozřejmě to vyřídil (asi jsem mu něco blbě nadiktoval a ukázalo mu to někoho jiného) naposled volal MiRa a ten už vyřídil všechno naprosto bez problémů. Takže všichni už máme díky Jasovu skrytém talentu na telefonování práci i IRD. Já raději zůstanu u řízení a psaní blogu  J Do telefonování se jenom tak nepustím J

No pak jely děcka na nákup a já jsem dával dohromady fotky a tak. Jaso mi koupil šunku ke svačině, zdála se mi syrová, ale snědl jsem jeden plátek, pak jsme se s Jasem podívali a opravdu, byla syrová a měla se ještě tepelně upravit. Jaso s MiRou jsi ji koupili aj v Aucklandu :-D Ale tož co, tatarák jíme taky nebo ne? J

Po svačině šli kluci řádit do vln, já jsem původně šel jenom fotit, ale pak jsem to nevydržel a šel za nima. Bylo to supr, byli jsme jenom na kraji, takže do bylo relativně bezpečné J Zábava to byla a to je hlavní (viz. fotky na rajčeti)

V šest jsme přijeli k Robbiemu, ten nám hned řekl ať v takovém počasí nechodíme do vody, že je to nebezpečné J No my jsme byli jenom na kraji, takže to bylo OK (pro maminky – opravdu jsme byli jenom na břehu). Robbie se nás zeptal jaké máme rádi víno a spíš jsme se jenom tak bavili (on mluvil, my jsme se snažili rozumět a poslouchat) nezávazně. Pak nás vzal do auta a provezl nás svými vinicemi. Má dvě obrovské. No a na tu jednu zítra nastoupíme v 8:00 J Tam nám ukážou co budeme dělat a budeme mít tedy PRVNÍ PRÁCI NA NOVÉM ZÉLANDU. Z čehož máme všichni velkou radost. Uvidíme teda na jak dlouho to bude a jak placené, ale osobně si myslím, že každá zkušenost dobrá.

Taky si musíme najít levnější a lepší ubytování, takže uvidíme, kdy se zase ozvu J

Fotky jsem dal dneska všechny na rajče, takže dneska tady máte jenom psaní J

Nové fotky zde :-)

http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Cestovani_za_praci._Z_TePuke_do_Napier/

Hledání práce

Nazdárek :-) Blog už píšu postupně během cest do noťasu, takže máte vždycky označené datem to, co se který den událo :-) Internet je tady fakt problém, takže netuším, kdy se zase ozvu a kdy vložím fotky na rajče. Všem moc díky za pozitivní ohlasy. Je fajn vědět, že to někdo čte.

7/3/2011

Ahojka, tak už jsme na cestách J dnešní noc se nacházíme v městě Whatanake. Je to krásné, klidné přímořské městečko s krásnou přírodou, pláží a mořem kousíček od centra. No a jak jsme se sem dostali, to se vám teď pokusím popsat.

Kluci vaří skvěle

V neděli, čili včera nás Martin (kluk od kterého jsme kupovali auto) vyzvedl u hostelu a zavezl nás k němu do bazaru. U něj jsme na našem autíčku vytáhli zadní sedačku, která je pro nás zbytečná a těžká, protože máme hodně věcí sebou a potřebujeme každé volné místečko. Martin nám dal hodně užitečných rad a povykládal nám spoustu vtipných historek ze života na Zélandu J Sedačku jsme nechali u něj, s tím že kdyby mu překážela, tak se jí zbaví. Jeli jsme ještě pozdravit Zuzku a Toma. Zuzka nám každému upekla dva koláčky (mufiny nebo jak se to píše) ještě nám taky dali nějaké rady na cestu a tak jsme vyrazili. Musím ještě říct, že nebýt těchto skvělých lidí, které jsme měli to štěstí potkat, asi jsme ještě v Aucklandu. Takže jim patří naše velké díky.

Jako první řidič jsem za volant sedl já J Ze začátku jsem byl trochu nervózní, ale protože jsem jel po dálnici, za chvilku jsem si autíčko oťukal a zvykl jsem si. Náš cíl bylo asi 250km vzdálené městečko Te Puke, kde jsou kiwi farmy a kde hledají pracovníky na trhání a balení kiwi. Cesta byla naprosto bez komplikací. Jenom když jsem někde musel rychleji odbočit, tak jsem místo blinkrů pustil stěrače J Hold síla zvyku. V půlce cesty jsme zastavili na odpočívadle, kde tekla říčka, byl tam lesík, skály a bylo to tam moc pěkné. Dál jsme se po cestě zastavili v supermarketu, kde jsme si udělali menší nákup.

Do Te Puke jsme dorazili asi po 3hod cesty, kolem páté hodiny večer. Ubytovali jsme se v kempu, kde jsme s Jasem poprvé postavili své nové stany J Už Acklandu se Jaso a MiRa osvědčili jako výborní kuchaři a tak jsme se s Olí rozhodli, že by mohli vařit pořád J Tak jsme zvědaví, jak dlouho jim to vydrží J Takže po postavení stanů jsme si dali večeři a šli spát. Já osobně jsem toho měl docela plné zuby, protože celý den svítilo sluníčko a měl jsem z řízení unavené oči. Jinak po cestě si samozřejmě všichni řízení zkusili J Zatím nám to jde všem bez problémů.

Večer před spaním jsme potkali kluka z Estonska a holku z USA, ti nám doporučili farmu, která je asi 500m od kempu. Tak jsme měli plán na ráno jasný.

Já dneska na pláži, pobřežní hlídka hadra

Ráno jsme zase všechno úhledně sbalili, posnídali jsme a vyrazili jsme hledat práci. Hledání, jak jsme dnes zjistili probíhá tak, že přijedete na farmu. Tam vyplníte dotazník, čímž se zapíšete na čekací listinu a čekáte, jestli vám zavolají nebo ne. Dneska jsme objeli asi 7 nebo 8 farem z čehož jsme se zapsali na čtyřech. Na ostatní nikoho nehledali. Při objíždění farem jsme se postupně přemístili do našeho dnešního nocležiště což je hotýlek v irském stylu. Vyšel stejně draho jako kemp. Potřebovali jsme dneska elektřinu na dobití foťáků a telefonů, tak jsme to vzali. Zítra budeme asi spát zase ve stanu.

Sem jsme dorazili tak kolem čtvrté. Ubytovali jsme se, šli se projít po pobřeží. Pak jsme se dohodli, že i když potřebujeme šetřit, tak jsme přece jenom na working holiday a zašli jsme si na jednoho Guinese J Kluci pak zase uvařili výbornou večeři a já a Olí jsme udělali nádobí J

Zítra chceme pokračovat dál na jih, kde jsou farmy jablek. To nám poradila paní v obchodě kde jsem si kupoval plastovou lžičku. Opět se ukázalo, že jsou tady na nás podobné zvyklí a celkově jsou tady lidi prostě ochotní a milí. Je to asi jejich přirozenost nebo co. Zatím jsme teda nenarazili na nikoho nepříjemného. Všichni jsme nervózní kvůli práci, ale snad se něco najde.

Takže zítra vyrážíme směr jih..kompas mám, tak se neztratíme ,-))))

8/3

Dneska z auta

Dnešní den byl vyloženě cestovní, přejížděli jsme z Te Puke do BayView. Celou dobu řídila Olí a šlo jí to taky skvěle. Jsme hold rození řidiči. Najeli jsme asi 350km podél pobřeží. Kolem jedné odpoledne jsme to nevydrželi, zastavili u pláže a šli se koupat. Voda byla skvělé a vlny velké. Co víc si přát.

Pak jsme projížděli krajinou tak krásnou, až přecházel zrak. Něco jsem nafotil z auta, zastavili jsme jenom na svačinu. Docela jsme spěchali.

Před chvilkou jsme se ubytovali. V krásném kempu, kde mají i docela levný net. Tak toho využívám a hned posílám aktuální zprávy J

Dneska z auta

Jo abych nezapomněl, pán na recepci nám říkal, že se tady zítra ráno zastaví paní, která hledá pracovníky. Tak snad budeme mít štěstí. Jsme kvůli práci dost nervózní J

Fotky jsou z dnešní cesty, poslední fotka je místo, kde dneska spíme J

Všem ženám přeju k dnešnímu MDŽ všechno nejlepší J

Jo a kde se tady kurnik bere tolik návštěvníků? J Abych si začal dávat pozor na pravopis J

Tady dneska spíme :-)

Z pobřežního kempu zdraví .

Jarouš

Link na fotky

Ahoj,

tady budou bývat fotky. Net je tady bohužel pomalý a musí se platit, ale občas se pokusím udělat nějaký výběr a něco tam vložit. Nemám teda představu jak to bude mimo Auckland. No tak zde aspoň něco na ukázku :-)

http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/

Kup auta a jiné

Hola hola tam Já J Jak se máte tam u nás v téj domovině? My jsme stále úspěšní, takže jsme spokojení. Máme teda dost štěstí, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Dnešní den byl celkem pohodový. Jo nevím kdy se mi to podaří dát to na net, tak jenom pro upřesnění píšu to ve čtvrtek v jednu ráno J

První jsme si zašli do NewWorldu (místní supermarket) na nákup potravin. Už všichni používáme naše místní platební karty, takže u sebe nemusíme nosit hotovost, což je celkem dobré, ale já su z toho furt trochu nervózní. Přece jenom u nás se peníze nosí pořád. No, ale dneska byla Olí při placení legitimována panem pokladním. Musela předložit pas, protože si kupovala jedno pivo. Po mě naštěstí nic nechtěli J

Po nákupu jsme dorazili domů, najedli se a čekali jsme než nám zavolá Tom. Tom je kluk (nebo už manžel, to nevím) od holky kterou zná MiRa. Bydlí tady už 4roky a pozvali nás na večeři. Zašli jsme k jeho práci, tam jsme nasedli do auta a vyrazili k nim domů. Cestou jsme se bavili o tom, že chceme kupovat auto. Tom nám dával první různé rady a tipy kde se na auta máme podívat a pak si vzpomněl, že se před týdnem seznámili s klukem, který už tady žije 11let a že má autobazar. A protože je půl druhé ráno pokračovat budu zítra…padají mi oči J

Pokračuju v pátek v 15:00 J kde jsem to skončil? Jo má autobazar a je to kousíček od jejich domu. Domluvili jsme se, že se tam zastavíme. Přijeli jsme k bazaru a zjistili jsme, že má už zavřeno, ale ještě tam, byl. Tak nás tam provedl a bavili jsme se co by jsme asi tak chtěli a za kolik. No až jsme na něj narazili J Krásný minivan mazda J (viz. foto) Já jsme hned věděl že ho chci, ostatním se taky líbil. Tom už mezi tím odjel domů a majitel autobazaru (Martin původem z Plzně) nám řekl, že nás k němu pak hodí J Auto jsme různě prozkoumávali a dívali co všechno umí a neumí. Jinak je to automat 3litr pro sedm lidí za 3000NZD. Má platnou technickou i registraci. Takže super. Rozhodli jsme se, že ho půjdeme projet. První řídil Martin, ukazoval mi jak se automat používá, že jsou blinkry a stěrače na opačné straně než u nás atd. Vyjeli jsme na cestu a projeli jsme se i kousek po dálnici. Pak jsme se s Martinem prohodili a šel jsem řídit já. Levou nohu jsem odložil bokem a dal tam „D“ tohle tam asi bude často protože je to normální jízda vpřed J Vyrazil jsme na cestu. Řeknu vám, docela hnus, pravá ruka chtěla furt něco někam řadit, a pořád jsem se otáčel na opačnou stranu než jsem měl, ale jinak auto poslouchalo hezky. Zkoušel jsem si i couvání a cestu jsme všichni přežili bez problémů. Domluvili jsme se s Martinem, že o auto máme vážný zájem a že ho zítra ( tedy dneska ) zajdem zaplatit.

Pak nás Martin hodil k Zuzce a Tomovi, tam pro nás měli nachystané opékání hamburgrů. Každý si mohl udělat jaký chtěl, měli tam na návštěvě i dva kamarády z Brna, tak jsme potom seděli a povídali. Vzhledem k tomu že mají malého půl ročního chlapečka, tak sho oba občas chodili kontrolovat. Jinak bydlení mají moc pěkné a oba jsou moc příjemní J Večer jsem si moc užil. Chvilku se řešila i napajedelská komunální politika J Dostali jsme nějaké rady a tipy a protože nám tam Jaso už asi hodinu spal, tak jsme vyrazili domů. Zuzka byla moc hodná a hodila nás zpátky do centra.

Dneska ráno jsme se museli přestěhovat do nového (levnějšího) hostelu. Sbalili jsme se a vyrazili přes ulici do nového domova J Tady budeme do neděle. Chvilku jsme ho hledali, tak jsme se docela hodně zapotili, je tady fakt dusno a vedro.

Na recepci jsme se zaregistrovali, a protože pokoj byl volný až od 14:00 nechali jsme si tady batohy a vyrazili jsme na nákup auta. Je to od centra tak 20min busem. Domluvili jsme se na platbě v hotovosti, tak jsme šli vybrat do bankomatu. Olí bohužel v danou chvíli nešli (nevíme proč) vybrat peníze. Ale nakonec jsme potřebný obnos dali dohromady, našli autobus a sjeli do bazaru. Martinovi jsem ráno volal a domluvili jsme se, že kolem 12cté k němu přijedem. Martin už nás čekal, tak jsme šli hned k autu, Martin nám ještě ukázal rezervu, nářadí atd. V kanceláři jsme se pojistili na nehodu a pak asi hodinu kecali. Je to skvělý chlap. Půjčil nám noťas na to pojištění, dali jsme mu peníze a ani je nepočítal. Vykládal nám jak to tam chodí, co už tady zažil a nezažil zkrátka moc fajn povídání. Protože, u hostelu nemáme kde parkovat a ani se nikomu z nás nechtělo moc řídit v centru, domluvili jsme se s Martinem, že pro nás v neděli přijede do centra naším autem, my se i s batohama nalodíme, hodíme ho zpátky a vyrazíme vstříc novým dobrodružstvím. Pak nás hodil na bus a my jsme se vrátili do centra.

Přebrali jsme si pokoj a ubytovali jsme se. Bydlíme v šestém patře, máme výhled na bazén na střeše tak slintáme J Jaso si teď jde zaběhat a jinak budeme asi dneska i zítra relaxovat. Od neděle už to bude to, na co jsme se od začátku těšili. Auto, batohy sebou a cestování a hledání práce J

Z Aucklandu zdraví

Jarouš - Fidouš 

Rychlovka

Ahoj,

dneska jenom velice rychle. Zítra si jedme vyzvednout auto. Nevím jak na tom budu od zítra s připojením na net, tak buďte prosím trpěliví :-)
Pak pošlu podrobné info jak vše probíhalo a pošlu aj fotky našeho nového člena rodiny. Jinak to znamená, že v neděli vyrážíme na cesty.
Jo dneska jsem poprvé řídil vlevo a automat k tomu. Kurnik to byly nervy :-))))

Úřadování a vyřizování

Úřední den,

zdravím z dnes deštivého Aucklandu J Dnešní den byl pro naši výpravu velmi úspěšný, takže jsme všichni dobře naladěni.

Ráno jsme vstávali dřív, než jsme chtěli. Já a Olí jsme vytuhli poměrně brzo, protože jsme moc nespali přes den. Jaso a MiRa se šli ještě v noci projít po nočním Aucklandu. Vrátili se ve tři ráno, ale vůbec jsem je neslyšel. Byl jsem mrtvý. Budík jsem si nařídil na 9ráno, ale nakonec jsme byli všichni vzhůru už tak o půl osmé. Ověřili jsme si na netu nějaké informace a vyrazili jsme do ulic s těmito úkoly.

Za prvé. Pořídit si tady tel. číslo. Olí si včera všimla na hlavní ulici, kde mimochodem bydlíme (Queen street) prodejny Vodafone. Tak jsme se dohodli, že zajdeme tam. Přímo v prodejně jsme se domluvili, že si koupíme každý svoje číslo. Olí se to zdálo zbytečné, ale nakonec jsme ji přehlasovali. Tak doufám, že se to vyplatí. Prodavač byl velice ochotný a bylo mu dobře rozumět. Byli jsme za chvilku odbavení a každý jsme z prodejny vycházeli s vlastním tel číslem. Aktivaci jsme nechali na později. Číslo máme každý stejné jenom poslední číslo se mění J

Za druhé. Zajít do banky a pořídit si bankovní spojení. Rozhodli jsme se pro banku ANZ. Provoz účtu i výběry jsou zdarma a internetové bankovnictví taky. Při vstupu do banky nás přivítala velice příjemná paní a řekla nám ať počkáme. Před tím se nás ptala z kama jsme a přišlo jí velice zajímavé, že jsme z takové dálky – nebo jí připadá zajímavý každý, hlavně že bude kšeft J Vybrali jsme si všichni peníze pro prvotní vklad na účet a to 300NZD. Po chvilce čekání si nás zavolala sympatická slečna Julia a jednomu po druhém aktivovala účet. Kartu jsme dostali hned na počkání. Následně jsme si každý vystáli frontu u přepážky pro aktivaci karty a internetového bankovnictví. Tam už jsme chodili po jednom, ale opět velmi příjemní lidi a ochotní. Jaso s MiRou si čekání ve frontě zopakovali ještě jednou, protože si zapomněli vložit peníze na účet, ale i tak to bylo velice příjemné a bez komplikací.

Za třetí pracovní číslo. MiRa s Jasem si ze včerejší noční procházky pamatovali, kde je pošta (tam se zařizuje většina úředních věcí) a tak jsme šli na jisto. S Olí jsme každému ráno vytiskli v jedné místní net kavárně potřebný formulář, takže jsme byli předpřipraveni. Tady už tak ochotní nebyli (hold státní pošta), ale zase nemůžu říct, že by byli nepříjemní. Bylo to rychlé a tak jsme si všichni plácli jak jsme dobří a vyrazili jsme na hotel aktivovat si tel. čísla.

Všichni jsme postupovali podle návodu a čísla si aktivovali. První mi zkoušel volat Jaso. Bohužel se to nepovedlo, tak jsem zkoušel volat já Jasovi, ale paní ve sluchátku mi hlásila stejné chybové hlášení, jako Jasovi. Oli začla trochu později a tak mi zkusila volat až po chvíli. Tentokrát proběhlo všechno v pořádku, stejně tak já jsem se jí dovolal. I s Jasem se Olí zkomunikovala bez problémů. Nezbývalo nám teda nic jiného, než vyřešit problém mezi mnou a Jasem. Každý jsme pečlivě zadávali čísla do svých telefonů, ale pořád nic. Prostě záhada, zkoumali jsme to, vypínali a zapínali telefony, ale nedařilo se. Abych to nenatahoval, po asi 15minutách jsme si uvědomili, že každý voláme sám sobě J Hold jsme oba opisovali číslo ze své simkarty a snažili se dovolat tomu druhému a přitom jsme každý volal sobě J Asi pořád ten časový posun, nebo erupce na slunci J No, ale aspoň jsme se zasmáli J

Po úspěšném dnu, jsme se rozhodli, že si zajdem na jídlo do nějaké restaurace. Vybrat měl MiRa a Jaso. Po delším hledání jsme narazili na velice příjemnou čínskou restauraci a všichni jsme si myslím pochutnali J Já s Jasem jsme měli nudle, Olí nějaké brambory a MiRa rýži. Mě osobně to chutnalo hodně, takže spokojenost.

Při odchodu z restaurace nás překvapil hlasitý klakson odjíždějícího trajektu z přístavu, šlo to slyšet přes celý Auckland J Nikdy jsem to takhle zblízka neslyšel, takže zážitek.

No a včíl tady zase ležíme. Olí s Jasem a MiRou usli a já datluju J Zítra by jsme se měli potkat s MiRovou kamarádkou, která tady žije. Tak snad dostaneme nějaké užitečné rady a já osobně bych chtěl začít řešit koupi auta. Včera jsme se zkontaktoval s jedním čechem, který se tím tady živí, tak uvidíme jak to dopadne. Co se týká počasí je tady pořád hodně teplo J Fotky jsou různé místa z Aucklandu, aby jste měli představu kde teď bydlíme J

Všem přeju příjemný start do nového dne. Naše středa byla úspěšná, tak ať je i ta vaše J

Tož sme tadý

 Ahoj Ahoj Ahoj,

Vedro jak sviňa co? My jsem právě přišli z procházky po Aucklandu za účelem nákupu potravin J A docela jsme se zapotili, jaké je tu vedro. No ale postupně J

Naposledy jsem se ozýval hned po příletu do Seolu. Takže vlastně nevíte, co všechno jsme tam zažili J No bylo toho hodně, ale vlastně dohromady nic. Našli jsme si místečko kde bylo hodně volných sedaček, takže jsme mohli během čekání posedávat a pospávat jak se komu zlíbilo. A tak to bylo vlastně celou dobu J Buď někdo spal, nebo jsme byli na netu, nebo jsme se procházeli po letištním areálu. Mimochodem letiště v Seoulu je velice pěkné a moderní. Mají tam hodně kvítek ( Olí tvrdila, že pokaždé když k nim čichala tak ji kopl el. proud, tož nevím, osobně jsem si to raději neověřoval ) a
různých zajímavostí.

V průběhu pobytu na letišti MiRa ztratil telefon, ten se bohužel nenašel, ani když jsme se doptávali na informacích. Olí se smála, že moje rozcvičky, při kterých jsem se snažil udržet polámané tělo i ducha aspoň trochu při smyslech natáčí na letišti na kamery. Tak kdyby jste našli na netu nějaké video s magorem na letišti, je pravděpodobné, že to budu já J

Co se týká samotné komunikace v Seoulu tak to celkem šlo, když jsem si objednal jídlo, bavili jsme se anglicky. Takže jsem si objednal jídlo a šel si sednout ke stolu a čekal až mě zavolá. Samotné vyvolávání už probíhalo v korejštině, čemuž už jsem samozřejmě neměl šanci rozumět, ale nakonec jsem vždycky svoje jídlo dostal J Já a Olí jsme se stravovali ve fastfoodech a MiRa a Jaso chodili do místních restauracích. Dokonce vedle nich byly nějaké letušky a údajně se jim to v tom talířku ještě hýbalo…tož nevím, jídlo by se na talířku hýbat nemělo. Hlavně že klukům chutnalo :-P

Na závěr před odletem jsme si ještě zašli do kavárny. Což bylo taky dost vtipné, já jsem si objednal espreso protože bylo nejlevnější, ale to co jsem dostal…no byla toho malá štamprla :-D ostatní měli hrnky jak sviňa a já takové jakési cosi ( následně jsem byl spolucestujícími poučen, že se jedná o pikolo ) Silné to bylo jako sviňa, ale bylo toho málo. V Jižní Korey asi nemají moc silnou měnu protože jsem tam za 10 euro dostal něco přes 14 000 Wonů (místní měna). Největší bankovku co jsme dostali byla 10 000 a nejmenší 10W. Hodnotu 10Wonů Jaso vypočítal na 18haléřů našich. Tak jsem si říkal, že bych tam byl asi milionář J

Ještě bych zapomněl, MiRa si na letišti koupil výborný ledový kukuřičný čaj. Celkově jsme se shodli, že větší a teď mi odpusťte ten výraz SRAČKU jsme nikdo nepil.

Nakonec teda čekání celkem uteklo a sedli jsme si do posledního letu ze Seoulu do Aucklandu. Mě osobně cesta utekla poměrně rychle, protože jsem ji skoro celou prospal J Korean Air je skvělá letecká společnost a lety s ní byly super. Skvělé jídlo, člověk se tam má jak zabavit a hlavně perfektní posádka. Kdyby jste viděli výraz letušky, když omylem trošičku polila Jasa vodou…no jak z filmu, klaněla se omlouvala, žijem z toho do teď J

Let byl pohodový a bezproblémový.

Po příletu na Zéland jsme vyplnili PASSENGER ARRIVAL CARD (nikomu se to nepovedlo na poprvé) Je to taková kartička kde musíte vyplnit, z kama jedete, co vezete, jak dlouho tady chcete být, kde jste seděli v letadle atd. S takto vyplněnou kartičkou jsme se všichni přemístili k imigračnímu úředníkovi. Zavolal si nás všechny, protože viděl, že spolu cestujeme. Ptal se nás jaká byla cesta, proč jsme si vybrali zrovna Zéland, no prostě naprostá pohoda. Byl to mladý kluk, který s náma žertoval a byl velice příjemný. Poslední co nám řekl bylo, že máme v kartičce chybu a to všichni. Údajně jsme prý všichni špatně vyplnili stát, ve kterém jsme se narodili. Svorně jsme všichni odpověděli že ne, že je to přece Czech republic, ale on trval na tom, že to máme špatně. Nakonec se lišácky usmál a řekl, že to byla přece Czechoslovakia J Tak jsme se zasmáli a šli dál ( to že jsme se nenarodil ve Zlíně, ale v Gottwaldově o tom jsem raději pomlčel )

Následovalo převzetí velkých zavazadel, smolař MiRa zjistil, že se mu rozbilo jedno z převážených piv. Takže vzal tašku a celou cestu až do hotelu ho provázely kapky gambrinusu J Tady už jsme šli na kontrolu jednotlivě, tak jsme se báli víc, ale zase tam byli moc moc příjemní úředníci, kterým šlo krásně rozumět. Všechny nás pochválili, že máme krásně umyté pohorky (jsou tady na to opravdu hákliví) a bez problémů nás všechny pustili do Nového Zélandu. Na letišti jsme s Olí rezervovali hotel, kde teď ležím v posteli a píšu vám co jsme všechno zažili J Hotel je pěkný a jediná jeho nevýhoda je, že má placený net. Já tvrdím, že je to 5dolarů za 50MGBitů Olí tvrdí že říkal 15MGbitů, tož to se dozvím, až sejdu dolů a zaplatím to J

Zítra máme v plánu si založit bankovní účet a zažádat si na poště (na poště se tady vyřizuje skoro všechno) o pracovní číslo.

Jo jinak hned po příjezdu mi v zásuvce shořela redukce na místní zásuvky, stála mě 500,- tož mám radost, ale už jsem si koupil za 18dolarů novou J

Jinak ano, vír ve vodě se zde točí na opačnou stranu, hned jsme to musel zkusit v umyvadle J