Počet zobrazení stránky

sobota 21. května 2011

The end

Dlouho jsem se neozval, ale to má své důvody. Neměl jsem připojení na net a taky se toho dost událo. Z jistých zcela osobních (pozitivních) důvodů se vracím domů. Odlétám toto pondělí z Aucklandu. MiRa zůstává v Christchurchi kde kácí stromy a Olí s Jasem sbírají kiwi v Tauranze.
Po té co jsme se s děckama domluvili na mém odjezdu, to už s náma MiRa nebyl, jsme se museli domluvit co s autem. Vzhledem k tomu, že se kiwi musí sbírat jenom když je sucho a předpověď říkala, že bude pršet rozhodli jsme se, že všichni tři zajedeme do Aucklandu, kde zkusíme pro Olí a Jasa sehnat lepší auto (takové, které by míň žralo). Já jsem u sebe ještě měl kontakt na jednoho kluka (čecha) který nám řekl ať klidně přijedeme a tak jsme přijeli. Já jsme nechal Olí s Jasem tam a jel za Martinem, který nám prodal auto staré, jestli by ho od nás nekoupil. Ten říkal že jo, ale jenom když si u něj koupíme auto nové. Tak jsem byl rád. Volal jsem děckám a těm se, ale líbilo auto u toho druhého kluka u Pavla. Navíc se od něj dozvěděli na Martina nějaké nepěkné věci. Mě Martin taky říkal, že Pavla zná a že se nemají rádi. No kdo ví kde je všemu konec (bylo toho víc), ale protože neznám ani jednoho nebudu to tady rozepisovat. Každopádně děcka koupili auto a já jsem zůstal v Aucklandu s autem starým. Už před tím jsme si byli vyzvednout poštu u Pišti (Mirova a Jasova kamarádka) u kterých jsme byli i po příletu. Hned mi říkala, že pokud budu ve městě zůstávat ať jí zavolám, že můžu klidně být u nich. No vzhledem k tomu, že jsem toho měl za celý den dost nabídky jsem využil. Trochu jsem to všechno zpracovával, přece jenom odjezd ze Zélandu nebylo jednoduché rozhodnutí a s děckama bylo fajn.
Každopádně jsem večer mluvil s Mirou a o věcech ho informoval. Divil se, že chceme staré auto prodat. A projevil případně zájem, že by si auto vzal. Chvilku jsme se o tom bavili a já jsem šel pak spát. V hlavě jsem měl plán jak auto prodat. Dal jsem inzerát na net, a jel do města vybrat si šeky z práce. Pak jsem chtěl jet do myčky a auto umýt a vysát. Když jsem byl v bance psal mi Mira, že auto chce. Volal jsem mu, jestli opravdu jo a trval na tom. Zbývalo vyřešit jak ho dostat na jižní ostrov. Tak jsme se dohodli, že ho přivezu do Welingtonu kam Mira přijede trajektem, večer si dáme pivko a já ráno pojedu zpět do Aucklandu busem. Ještě mě Mira požádal jestli bych se nestavil u děcek a vyzvedl mu tam zbytek věcí. Byla to zajížďka „jenom“ 200km tak jsem řekl proč ne.
Vybral jsem si šeky, jel k Pišti, kde jsem ji řekl že ještě ten den odjíždím. Zavolal jsem děckám, jestli bych u nich mohl přespat, řekli že jo a tak jsem vyrazil na svých prvních 250km. Olí a Jaso už mají bydlení v domku, tak jsem si to prohlídl, dostal teplou večeři a šel jsem spát. Ráno jsme se rozloučili, raději jsme si řekli jenom ahoj, protože jsem netušil, jestli se náhodou ještě neuvidíme.
Sedl jsem do auta, a vyrazil na 600km vzdálenou cestu do Welingtonu. Mapu jsem neměl, severní ostrov jsem měl celkem projetý, tak jsem směr věděl a nutno říct, že je tady skvělé značení J Cestou jsem si zpíval a různě se bavil J)) Dal si sváču u MacDonalda a zhruba za 7hod do Welingtonu dorazil. Je to hlavní město NZ i když určitě ne nejlidnatější. Po 10minutách hledání jsem našel přístav pomocí Mirovi navigace přes telefon a po 14dnech se potkal s Mirou. Rozběhli jsme se k sobě a padli si do náruče….Kecám :-D Sedli jsme do auta a začli hledat backpacker (hotel pro batůžkáře) po chvilce jsme našli a šli jsme do čínské restaurace a pak na pivko. Při tom jsem si vykládali zážitky. Mira o práci a zemětřeseních a já o cestě a jak se mají Olí a Jaso.
Do naší debaty se mi ozvala moje sestřička, která se mi snažila přebookovat letenku na dřívější odlet. Zjistil jsem teda, že mám ještě týden do odletu. Chvilku jsme s Mirou debatovali a domluvili se, že s ním pojedu na jižní ostrov. Bylo to docela na rychlo, ale řekl jsem si kurnik, když ta možnost je, kdo ví kdy se sem zase dostanu.
Ráno jsme sedli do auta a jeli k trajektu. Mira zajel s autem dovnitř a já ho čekal na palubě. Bylo hnusně pršelo a foukal vítr, ale už jsem se těšil na jižňák a říkal si, jestli je opravdu takový jak se říká. Vedle lodi nám chvilku skákali delfíni a tím to všechno začalo, abych se tady rozepisoval o 3dnech na jižním ostrově je zbytečné. To by bylo na dalších 10stránek. Je to prostě nádherný kus světa. Ve středu (tuto středu) jsem ráno sedl na autobus, z autobusu na trajekt a z trajektu na autobus a za 24hod dorazil zpět do Aucklandu. Včera jsem si vyřídil ještě nějaké formalitky ve městě, dneska nebo zítra se sbalím a v pondělí odlétám zpět do ČR.

Co říci závěrem. Nový Zéland je nádherná země, s úžasnou přírodou a skvělýma lidma. Je tady všechno jednodušší než u nás. Lidi jsou tady fakt ochotní i k cizím, je to jejich přirozenost. To mi asi bude v ČR chybět. Na druhou stránku je tady dost draho, a ještě se zdražuje. To ale asi jediné negativum, které bych k Zélandu napsal. Doufám, že se Olí, Mirovi i Jasovi bude dařit a s váma ostatníma se uvidím doma. Ze začátku moc času mít nebudu, ale snad vás všecky uvidím J
Blog se pokusím předat děckám, ale nevím jestli to půjde. Případně jsem hodím odkaz na blog jejich.

Děkuju všem co to tady četli, fotky ještě přidám, ale až z ČR. 

pátek 6. května 2011

Rychle a zběsile

Ahojka všichni věrní čtenáři,

protože teď máme ubytko, kde je poměrně drahý internet hlásím se z parkoviště u McDonalds, kde je free internet. Takže napíšu v rychlosti.
Jsme teď v Tauranze, pracujeme na kiwifarmě. Bohužel kiwi se dá sbírat, jenom když je uplně sucho a poslední dobou dost prší, takže pracujeme jenom pár dní v týdnu. Jsme ale rádi, že máme aspoň něco. Práci nám dohodil kamarád Michal, který tam pracuje. Placené je to skvěle, tak jsme prostě šťastní aspoň za tohle.
Jinak dva dny zpátky se nám urval hnací řemen od chlazení, když jsme jeli z práce. Takže jsme uvařili motor. Naštěstí nám místní pomohli. Druhý den jsme si domluvili servis. Kluci (Michal a David) mě a Jasa hodili k autu a my jsme z třema přestávkama, aby jsme auto opět neuvařili dojeli do servisu. Oprava stála 120NZD a bylo to hotové za hodinu. Tak jsme rádi, že to nestálo moc peněz.
Jinak co se týká naší bandy. Před týdnem nás opustil MiRa. Našel si práci v Chrischurchi, kde lozí a kácí stromy. V pondělí má podepisovat smlouvu. Týden už tam pracuje a už se mu rýsuje i nějaké bydlení. Takže jsme teď jenom tři.
No to je pro dnešek a nevím pro jak dlouho zatím vše.

Mějte se krásně

J.

čtvrtek 28. dubna 2011

Co týden dal..

a vzal :-)

Ahojka, tak se po delší době zase ozývám s aktuálními informacemi jak se máme. Minulý týden jsme skončili s prací ve vinici a jsme tedy od soboty nezaměstnaní.
Nový týden jsme jak jinak zahájili pondělím velikonočním.MiRa už v neděli večer natrhal něco olivových větviček, ze kterých jsme si s klukama později upletli tatary. Já samozřejmě svůj neochvějný Troják :-D Olí se tvářila, že se jí to netýká a tak jsme se klukama těšili jak ji ráno vyženeme ze stanu.
Jaké bylo mé překvapení, když mě v 5:30 ráno probudilo jak Olí uniká ze stanu. Říkal jsem si, že jde asi jenom na záchod. Ale nevracela se. Vrátila se kolem sedmé, na čež jsem ze stanu vylezl já. Myslel jsem že už budou kluci v pohotovosti, ale nic. Šel jsem teda do kuchyně a nachystal si snídani.
Velikonoční zátiši
Po chvilce vstali kluci a i Olí. Došel jsem si pro svůj Troják a Olí jsme vyšlahali. Tož, bylo to v kuchyni v kempu, žádné honění po kempu naštěstí nebylo. Ještě by na nás místní zavolali policii. Pak nám ale Olí vyrazila dech. Otevřela ledničku a vytáhla krásně nazdobené vajíčka a chlebíčky a slivovičku. Tož kurnik jak mě zaplesalo srdéčko. Hned jsem si jeden chlebíček dal a panáčka samozřejmě taky. Chvilku jsme poseděli a zbytek dne zůstali v kempu. Celý den nám pršelo tak se nedali nic dělat. Předpověď počasí na následující týden neslibovala nic pěkného.
A bohužel se potvrdila, pršelo celé pondělí a mělo pršet až do čtvrtka. V úterý ráno jsem si trochu pospal, až do 9:00 a v kuchyňce už sepisovali velký nákup Olí a Jaso. Olí měla skvělou náladu a hned jsem se dozvěděl proč. Šéf kempu nám dal dva kličky od chatek s tím, že si je můžeme vzít za cenu stanu. Čili v té chvíli zdarma. No vzhledem k tomu, jaké se kolem stanů dělali jezírka, měli jsme z toho všichni ohromnou radost. Že půjdeme do tepla. V chatce je všechno od záchodu, sprchy až po toastovač a přímotop. Pobyt v chatce jsme si za cenu stanu prodloužili do neděle. O víkendu má svítit sluníčko tak s Jasem vysušíme stany a sbalíme je. Dneska je ještě hodně pod mrakem. Co se týká počasí, tak víkend má být pěkný, ale v týdnu má opět začít pršet. Bohužel teda.
Včera jsme se byli podívat v okolí po nějaké práci. Bohužel jak se dalo předpokládat všude plno. Neozval se nám ani nikdo z kiwifarem na kterých jsme se zapsali první týden pobytu na NZ. V neděli máme teda v plánu zvednout kotvy a jet hledat práci na kiwi farmy, kde by práce měla být. Jistota práce je až od konce června a to opět zde na vinici, tak aby jsme se nepoflakovali, potřebujeme najít práci na dobu mezi tím. Tak jsme všichni zvědaví jak to dopadne.

Druhý úlovek
První úlovek
Dneska zatím v plánu nemáme nic. MiRa šel na ryby a jinak si čteme a různě zabíjíme čas. Co se týká Mirového rybaření, tak se mu řekl bych aj docela daří. Chytil dvě ryby. Jednu malou a druhou větší. Viz. foto.  zatím zkouší kdy je dobré chytat a na co, ale jak ho znám určitě to vychytá natolik, že bude tahat jednu za druhou. Co se týká mě ( MiRa mi udici taky na chvilku půjčil ), tak mám na kontě jednu rybu a dva kraby :-D Jak jsem chytil kraby se mě neptejte, prostě tam byli :-D



Vzhledem k tomu, že se v neděli z největší pravděpodobností opět vydáme na cesty, nevím kdy se budu moct opět ozvat.
Takže se mějte krásně a třeba skládejte básně :-)

pátek 22. dubna 2011

Výlet k Shine falls

Ahojka :-)

předem se omlouvám všem, co čekali zprávu o MiRově prvním úlovku, na ryby zatím nebyl bohužel čas, ale o víkendu to určitě v plánu máme, takže úlovek snad bude :-) Co snad..prostě bude :-)

Dneska je na NZ Good friday (velikonoční svátky jsou aj tady) takže jsme měli volno :-) To jsme využili pro další výlet, tentokrát do míst, které jsme už trochu znali. Nerozhodli jsme se ale pro krátkou trať, ale pro dlouhý cca 8km track. S tím, že se buď vrátíme stejnou trasou, nebo park obejdeme po cestě, aby nás nepřepadla v lese tma, jako posledně :-)
Les byl krásný, velkou část trasy jsme šli po hřebenu, kde jsme měli po levé straně hluboký sráz. Jinak cesta probíhala v poklidu, ale byla celkem náročná. Šlo se nahoru dolů, bylo hodně vlhko a horko :-) Jenom MiRa se poprlil o jakousi kopřivu, tak říkal že je to o dost silnější než naša ( je to ta rostlinka s ostny ) Nakonec jsme ale úspěšně dorazili k Shine falls. Jsou to krásné vodopády, nejvyšší jaké jsem zatím viděl. Tady jsme si odpočinuli, dali si sváču a rozhodli se, že nebudeme pokračovat lesem, ale kvůli hrozící tmě se vrátíme po cestě. Po cca 45minutách jsme vyšli z parku a vydali se směrem, o kterém jsme si mysleli že je správný. Po 15min. nás dojela slečna ( mladá paní ) na čtyřkolce ( na návěsu měla tři honácké psy, byli hodní a milí ), která nám řekla že tama se nedostaneme a že musíme lesem. No nadšení jsme z toho nebyli, protože bylo čtvrt na pět a bylo nám jasné že v lese nás chytne tma. Došli jsme opět ke vstupu do parku a z něj vyšli tři místní turisté. Zeptali jsme se jich jestli náhodou nevede cesta k našemu autu na druhou stranu. Prý že jo, ale je to tak 2-3hod chůze a odjeli. My jsme chvilku debatovali jak dál a v tom jsme viděli jak se místní vrací. Nabídli nám, že nás dva vemou k autu, aby jsme to nemuseli jít pěšky. Tak jsem šel já a Jaso. Byli opravdu moc ochotní a i když si opravdu hodně zajeli, k autu nás dopravili. Bylo to cca 26km, takže by jsme se pěkně prošli :-D S Jasem jsme jim moc poděkovali a zajeli zpět pro MiRu a Olí, kteří nám šli pomalinku naproti.

No jinak zítra budeme zdá se končit u Vydláka. Má tam poslední řádek na obrání. Ve čtvrtek nám nabízel, aby jsme po práci, zašli k němu do restaurace na pivko. Máme to asi 5minut chůze z kempu, tak uvidíme, jestli bude pozvání platit i zítra. Každopádně nás čekají asi změny :-) Takže uvidíme jaké a z kama se ozvu příště.

Fotky z dneška jsou zde:http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_k_Shine_falls/

Mějte se krásně

J.

středa 20. dubna 2011

Zpráva dne!!!

MiRa si dneska koupil velkou mořskou udici a začne chytat ryby...takže počítejte s tím, že příští článek bude o velkém mořském úlovku a na fotku, na které bude hrdý lovec a jeho úlovek :-)))

pondělí 18. dubna 2011

Sopky

Ahojka,

Zdravím po prodlouženém víkendu J V sobotu nám šéf oznámil, že budeme mít volno až do středy, takže jsme do dneška užívali zaslouženého odpočinku. No a co jsme dělali?
V neděli jsme se byli podívat na kamarády z česka jak rybaří, s tím, že si úlovek večer uděláme na grilu. Bohužel, jak na sviňu se ten den nic nechytlo. Tak jsme si udělali kuře a brambory. Na pondělí jsme měli stejně naplánovaný velký výlet, tak se nám i hodilo, že půjdeme spát dřív.
Na pondělí jsme si naplánovali výlet do National Tongariro Parku. Je to pohoří tří sopek. Počasí nám neslibovali moc pěkné, ale i tak jsme vyrazili chvilku po šesté ráno směrem k cíli. Od našeho kempu je toto místo vzdálené cca 230km. Ráno ( i večer ) řídila Olí a na místo jsme s jednou kratičkou přestávkou u Taupo lake ( lake-jezero) dorazili kolem půl desáté. Vidět nešla ani jedna sopka a mírně padal sníh.
Vyzbrojili jsme se svačinou, teplým oblečením a dobrou náladou. Jaso se večer před tím díval na počasí a sliboval nám sníh a prudký vítr. No tak jsme vyrazili J Původně se má jednat o jeden z nejkrásnější výletů na NZ. My jsme ale měli viditelnost tak 2m ( nahoře ) až 100m      ( dole ). Navíc nám pořád chumelilo. I tak jsme ale občas vytáhli foťáky a udělali nějakou fotku J
Jak jsme se dostávali do vyšších poloh, tak se dokonce na chvilku ukázalo modré nebe. Všichni jsme sundali čepice, rozepli bundy a těšili se na sluníčko. Ale tak do 1min. začlo peklo :-D Zvedl se vítr a sníh začal padat, spíš teda fičet z leva do prava. Vítr byl místy prudký a v nárazech mohl mít i kolem 100km/h. Ani tak jsme se ale nevzdali a na hřeben vyšli. Potom jsme se pokoušeli jít ještě kousek po hřebenu, ale nemělo to smysl. Dalo se dívat jenom přes brýle a jednou jsme s Jasem musel Olí i podržet, protože nečekala náraz větru a trochu ji to pohodilo. Sám jsem párkrát pod sílou větru zapřel, abych nespadl. Vyšli jsme teda do výšky cca 1700mnm a za tadyma jsme rychlým tempem sešli dolů k autu. Tam už svítilo sluníčko, ale vítr byl pořád velmi silný. Pohled na sopky, i když zahalené v bílém mraku byl ale krásný. Tak jsme ještě udělali pár fotek a vyrazili domů. Docela zmrzlí, ale zase s novým zážitkem v kapse.
Dneska jsme taky chtěli vyrazit na výlet, ale nějak jsme nezvládli odjezd, tak jsme odpočívali v kempu J No a zítra zase do práce.
Šéf nám řekl, že pro nás bude mít práci i od konce června do srpna. Což je skvělá zpráva J

Mějte se krásně

Jarouš

neděle 17. dubna 2011

5000 návštěv

..kurnik to kdyby mi někdo řekl, tak mu nebudu věřit. Dneska jenom v rychlosti. Máme volno až do středy, na vinici se musí zpracovat víno, které jsme nasbírali. Dopoledne jsme si udělali odpočinko úklidové a odpoledne jsme se jeli podívat na známé, kteří chytali v moři ryby (bohužel dnes bez úlovku, jiným ale braly). Zítra jedeme na celodenní výlet k sopkám. Vyrážíme v 6:00 ráno, takže dneska se budou stany a spacáky zapínat dřív než jindy :-)
Doufám, že váš víkend byl klidný a odpočinkový jako ten náš. V úterý pošlu fotky a napíšu jak jsme se měli.
Všem přeju příjemný strat do nového týdne :-)

J.

středa 13. dubna 2011

Stěhování na novou vinici

Ahojka,

dnes jsme se přestěhovali na novou vinici. Na původní už jsme všechno sklidili a dnes jsme se přesunuli k Vydlákovému domu, kde má taky "pár" řádků. Keříky jsou ve svahu na kopci a je z tama krásný výhled do okolí. Máme to sice z kempu dál, ale pořád je to jenom 13min autem pohodové jízdy.
Já jsme byl dneska tak šikovný, že jsem se asi 3min před koncem pracovní doby střihl do malíčku, tož krve jak z prasete, ale Jaso mě profesionálně ošetřil, tak žiju :-))
No bydlíme pořád stejně, už tady spíme 35 dní. Můj stanový rekord :-) Myslím nás všech. No to je asi zatím vše, co je nového. Ještě mě napadlo vám napsat, co všechno na nás z hroznů už vyskočilo:
kos, myš, pavouk, kudlanka nábožná, šváb, včela, vosa, čmelák, škvor, prázdná bedýnka a samozřejmě také pakobra vinná.

Hoja hoj

Jarouš

neděle 10. dubna 2011

Ahojka něco málo fotek z dneška

Dneska opět jenom v rychlosti. Víkend nám utekl hodně rychle a zítra zase do práce. Naštěstí jsme o víkendu moc nepracovali, v sobotu jenom dvě hodiny, tak jsme si užili pohody a stihli jsme dva výlety. Z toho včerejšího jsou fotky pod tímto článkem, z dnešního zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_k_jezeru_Tutira/ Počasí nám naštěstí vyšlo po oba dva dny tak jsem rád :-) V noci už máme docela zimu, tak přemýšlím o koupi nového spacáku. No ale to ještě uvidím :-) Oblečení mám zatím dost.

Mějte se všichni hezky a přeju hezký zbytek víkendu :-)

čtvrtek 7. dubna 2011

Náborové video.

Zatím nic nového

Ahojka všichni,

nějakou dobu jsem se neozval, protože jsme měli problém s připojením na net. Dnešním dnem by to snad mělo být vyřešené, tak snad už budu zase na příjmu. No a co nového? Asi nic :-) Pořád pracujeme u "Vydláka" je to takový kulišák, mám z něho dojem, že pořád vymýšlí nějakou kulišárnu. Ode mě se naučil dvě takové české slovíčka. No nejsou moc hezké, ale co se dá dělat. Skládal jsem z auta plné bedýnky vína, když se Vydlák rozhodl skropit hadicí korbu auta, tak jsem tak tak uskočil a trochu jsem zaklel, protože jsem se lekl. No zkrátka, řekl jsem to slovo od K a od P. Tak od té doby, když mě potká, řekne to slovo od K a usměje se :-D No tož jak říkám, takový kulišák :-))
Jinak teda sbíráme víno, takže ve dvojicích každý z jedné strany. Každý den to samé. Pak se na konci směny posbírají na dodávku bedýnky, odveze se to k lisu, tak se bedýnky opláchnou, hrozny vysypou a je to. 
Je docela fajn, když sbíráte plné bedýnky, protože to můžete vyskočit na korbu auta a pak s váma jede řidič jak o závod celým vinohradem až na místo určení. Někdy je to docela adrenalin, ale tak aspoň nějaké oživení dne :-)
Zatím jsem pořád ve stanech, i když se nám začíná trochu kazit počasí a ochlazovat. Zítra jdeme do práce, protože jsme včera nemohli, kvůli tomu že lilo jak z konve.
Dál teda abych se přiznal nevím co napsat. Odpoledne máme většinou volné, tak jsme buď v kuchyni, nebo si každý děláme svoje. MiRa se snaží sem tam na nějaké zařízení chytit rybu ( zatím se nedaří, ale to příjde ) a tak různě relaxujem, hrajem karty ( Olí je z nás v pokeru nejlepší, mě se nějak nedaří :-/ ) a Jaso ztratil nůž. Začínám mít pocit, že je mezi náma Straka :-D protože to jinak není možné. Nikdo jste se na nic konkrétního neptali, tak se ozvu zase až bude něco nového.

Mějte se krásně a užívejte Jara :-)

pátek 1. dubna 2011

POSUN ČASU

Pozor pozor, dnes v noci. Tedy ze soboty na nedělu se u nás bude posouvat čas z letního na zimní. Tedy ve 3:00 na 2:00. Časový rozdíl už tedy nebude 12hodin, ani 11hodin, ale pouhých 10hod.

Tohle už Apríl není ,-))) ( teda aspoň doufám, že si zase teď někdo neutahoval z nás :-))))))

:-))))))))

Tak se zdá, že se nám apríl povedl :-))))))))))) snad jste si nemysleli, že by jsme se pohádali? Od teď už budou podávány pouze vážné.nevážné zprávy.
Hezký zbytek aprílového dne přeje Jaso, MiRa,Olí  a Já :-)))

čtvrtek 31. března 2011

Další týden za náma...

Ahoj všichni,

další týden za náma. Práce kterou nyní děláme je poměrně náročná, i když pracujeme jenom 6hod. denně. Jaso a MiRa dneska řekli, že to dál dělat nebudou. Což se mě a Olí moc nelíbí. Bohužel jsme se kvůli tomu dost pohádali a po delší diskuzi jsme se rozhodli, že bude nejlepší když se rozdělíme. Já zůstanu s Olí a Jaso s MiRou. Už jsme aj volali Martinovi (co nám prodal auto ) a odkoupí ho od nás za 2000,- NZD. Auto prodat musíme, protože na cestování ve dvou je lepší van s postelí (vyjde to levněji než spaní ve stanu).
Já a Olí zůstaneme v této práci a MiRa a Jaso chtějí jet na jižní ostrov. Popravdě jsem čekal, že to tak dopadne, protože poslední dobou nebyla nálada moc dobrá. I když jsem o tom nikomu nic neříkal, ale nakonec by se to stejně provalilo.
Zítra jedeme všichni do Aucklandu a tam se rozdělíme. Kluci už si aj našli kontakt na auto. No, nejsou to moc veselé zprávy, ale co už. Asi to tak aj bude lepší.
Ozvu se v neděli a napíšu jak jsme s Olí dopadli. Mrzí mě to, ale znamená to taky, že už dál nebudu posílat zprávy o MiRovi a Jasovi.

Všem přeju hezký víkend a doufám, že se máte líp.

Jarda

pondělí 28. března 2011

Tak jsme bez práce...ale máme novou :-)

Ahoj :-)

dlouho jsem nic nenapsal co? To víte, všední dny na NZ nepřináší nic nového. Chodili jsme do práce, po práci legrace, však to všichni znáte.
Tento víkend ( co byl ) jsme se rozhodli, že si vezmeme volno. Měli jsme toho všichni už docela plné zuby. V pátek udělal MiRa grilovačku, tak se nakoupilo maso, pivka, vínko a zelenina a udělali jsme si fajn večer, přidali se aj naši noví kamarádi Honza a Lenka. Domluvili jsme se, že v sobotu ráno vyrazíme na termály.
Jak už to tak bývá vyrazili jsme spíš dopoledne :-) Jaso nastudoval mapy a navigoval kama máme jet. Trefili jsme to na poprvé, i když jsme si nebyli jistí, protože 12km jsme jeli po nezpevněné cestě, samý kopec a samá zatáčka. Jendou jsme dokonce museli projet i menší říčku (větší potok).
Zastavili jsme cca 3,5km od termálů, s tím že zbytek dojdeme pěšky. Bohužel nám moc nepřálo počasí a dost pršelo, ale i tak to bylo moc fajn. Fotky jsem sem dával myslím v sobotu, ale pro jistotu jsou zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/10_Vylet_k_termalum_v_Kaweka_forest_parku/

Druhý den jsme se domluvili, že se podíváme na vodopády, které jsou asi 20min. jízdy od kempu. Vodopády jsme minuly a zastavili jsme asi 3km za nimi. Tam byla naučná stezka místní džunglí. Ta mě osobně uchvátila zatím nejvíc. Malý ptáček, který je na fotkách si velice zatvrzele hájil své území a hrozil mi tím, že roztahoval ocásek. Jinak jsme tam tak viděli cca 800let starou borovici, s obrovskými kořeny. Prostě nádhera :-)
Pak jsme sjeli k těm vodopádům. Tam bylo taky krásně :-) viz fotky zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_do_pralesa_a_k_vodopadu/

Při sobotním výletu, se pokazilo auto Lence a Honzovi. Do kempu ještě dorazili, ale pak se jim auto pokazilo tak, že jsme je v pondělí ráno museli odtáhnout do servisu ( auto mají opravené a opět fční, nebylo to naštěstí ani moc drahé ). No a my jsme odpočatí vyrazili do práce. Tam jsme měli klasický den, kdy jsme protrhávali víno. Mona po nás ještě chtěla, aby jsme byli v práci (teď napíšu jedno slovo, ale je to v tom správném tvaru, jak se má použít, aby bylo jasno) dýl. Nakonec, ale nebylo potřeba, tak jsme jeli do kempu.
Když jsme se s Jasem připravovali k běhu, začal mi zvonit telefon, dal jsme ho Jasovi ( je fakt mnohem lepší než já co se týká AJ ) a ten jenom přikyvoval a netvářil se moc nadšeně, po chvilce ukázal palcem dolů a po konci hovoru nám řekl, že volala Mona s tím , že už pro nás nemá |Robbie práci. Naštěstí je to fakt skvělá ženská a řekla nám, ať ji v osm ráno čekáme u vinice, kterou máme od kempu asi 300m. Tak jsme to chvilku probírali a domluvili jsme se, že tam ráno počkáme. Já a Jaso, jsme si šli zaběhat. Při běhu Jaso vytáhl jedné ovci hlavu z plotu, zatím co já jsem si vytřepával šutr z boty. Jinak mi teda Jaso dává docela zabrat, je nějak moc rychlý :-D Ale už se začínám chytat :-) Tak snad to nebude trvat dlouho a budu stejně rychlý jak on :-)

Dneska ráno jsme vstali jako normálně, posnídali jsme a bez svačiny vyrazili na sraz s Monou. Ta měla trochu zpoždění, ale nakonec dorazila. Představila nás místnímu předákovi ( já mu říkám Vydlák ) a ten že OK zavedl nás do vinice a už jsme makali :-))) Takže docela fofr :-) Sklízíme víno, takže jsme shrbení a víno vystřiháváme a házíme do bedýnek. Bolí z toho záda jak SVIŇA. Je nás tam tak 15brigádníků.
Dneska jsme pracovali do půl čtvrté a zítra máme přijít na devět, tak uvidíme, na jak dlouho to bude. Musíme ještě zvážit, jestli se třeba nepřesuneme na jižní ostrov, kde sezóna vína teprve začíná.

Jinak se máme dobře. Trochu se ochladilo a je tady spíš takové Babí léto :-) Takže ráno chladno, ale přes den hic. Místní říkají, že takhle bývá až koncem dubna, tak se to ještě třeba vybere. Jsme pořád ve stanech, tak se mi ráno moc ze spacáku nechce, ale spal jsem v něm až dneska, jinak jsem ho používal jako deku :-)

Jinak komentáře u fotek na rajčeti sleduju, ale nejde mi (nevím proč) na ně odpovědět. Kdyby vás něco zajímalo, nějaké téma o čem by jste si chtěli přečíst, tak mi napište. Celkově, můžete aj někdy napsat, ať taky vím jak se máte :-)))

Práci zdar

neděle 20. března 2011

Zajímaví živočichové ze Zélandu

No protože je Zéland nejen plný krásné přírody a panoramat, jsou zde taky velmi ojedinělí a vzácní živočichové.
s některými se setkáváme denně, je ale velmi těžké je vyfotit, protože jsou velmi plaší a bázliví.

Pakobra vinná:


Výskyt:  Jediný žijící druh hada na Novém Zélandu. Vinice. Den.
Potrava: Listy vinných stromků.
Rozmnožování: Doba páření se udává mezi květnem až dubnem.
Rozměry: Starší kusy mohou dosahovat délky až 12metrů.
Popis: Jedná se o velmi plachého tvora, kterého můžete ve vinici zahlédnout jen velmi zřídka. Má rád slunečné počasí. Protože jsou řádky vína opravdu dlouhé, bez problému do něj skryje celou svou délku, zahlédnout ho můžete pouze v případě, kdy vystrčí hlavu kvůli krmení. Tento druh hada je v červené listině ohrožených druhů.




Ďas novozélandský:


Výskyt: Nejbizardnější tvor NZ. Pobřežní pláže. Noc.
Potrava: Vše co mu příjde pod pařáty.
Rozmnožování: Tohle bohužel zatím není známo.
Rozměry: Jedné se o tvora dosahujícího úctihodné výšky až 10cm

Popis: Tento tvor se na pláži pohybuje v menších skupinách o třech až šesti jedincích. Svou potravu láká na světélkující oči, hubičku. Je velmi ryhlý a proto je jej velmi těžké zachytit. Má rád lesklé a světélkující věci. Mě už sežral čelovku a nožík.

Vinníček zoubkatý:


Výskyt: Vinice. Od 8am do 5pm.
Potrava: Všežravec.
Rozmnožování: Jedná se o hermafrodita.
Rozměry: Výška 30cm až 50cm

Popis: Jedná se o nejmenšího z druhů, a také nejstaršího, z čeledi hobbitů. Je to velmi roztomilý a družný tvor. Na tomto snímku se nám podařilo zachytit dva jedince. Milují deštivé počasí a proto jej můžeme vidět pouze v dešti. Rád se prochází v řádcích vína.

sobota 19. března 2011

Výlet k vodopádům

Tak víkend je pomalu za náma, což znamená, že bych sem měl něco napsat :-)

Pracovní týden se nám opět po hozením dolaru, zda jít do práce v sobotu, nebo ne, protáhl až do soboty :-) Panna byla sobota ano, orel sobota ne. Padla panna a jelikož jsme se nikdo nechtěli protivit rozhodnutí dolaru šli jsme do práce i v sobotu.
Měli jsme naplánované, že budeme pracovat jenom do tří, Robbie ale začíná sklízet, tak jsme byli nakonec do 17:15. Ještě jsme pak vypisovali docházku atd. V sobotu už jsme teda měli energii jenom na koupel v oceánu, jídlo a relax. MiRa se tady seznámil ... s dvouma čechama, tak s nima odjel večer za nějakým lozením. Ještě se nevrátil. Já, Jaso a Oli jsme večer relaxovali a bylo to fajn :-)

Dneska ráno jsme měli naplánovaný výlet k vodopádům, které jak jsme mysleli, jsou vzdálené 20km až 30km. Proto jsme směle přehlédli benzínku u které bylo napsané, poslední na dalších 130km. Vyjeli jsme na krásnou náhorní pološinu a občas jsme museli i zastavit a pokochat se. V plánu byl i nějaký menší výšlap. Třeba tak 10km.
Vodopády jsme našli dobře a bez problémů, ale byli to jiné, než které jsme mysleli, a které nám doporučili češi ( holka a kluk co taky bydlí v tomto kempu ). Byly, ale krásné. Je to soutok dvou řek, bohužel se na ně dalo dívat jenom z vyhlídky, na které ...ještě větší bohužel, byl docela bordel. Tak jsme se pokochali a rozhodli se, že se vrátíme zpátky a cestou zpátky zkusíme někde zastavit a projít se. Bohužel, ale nebylo kde. Měli jsme už najetých tak 100km a ručička benzínu už byla dole, tak tak že jsme dojeli k benzínce :-) V kempu jsme byli kolem druhé, tak jsme se rozhodli zajet do Napier do podmořského světa.
Tam bylo pěkné, ale malé. Čekali jsme že to bude větší, zato jsme ale měli možnost vidět krmení žraloků ( school sharks, takže byli malí ) ale zážitek to byl :-)
Následně jsme jeli k útesům, kde sídlí největší kolonie terejů snad na světě. Už bylo ale kolem čtvrté a blížil se příliv, takže jsme se pokochali krásným panoramatem a vrátili se přes obchod do kempu.

Sice jsme si to dneska představovali trochu jinak, ale bylo to fajn :-) Joo a Jaso mi v obchodu ukázal pivo Monty Pythons. Neodolal jsem a musel jsem si ho koupit k večeři :-D Sice jsme s Jasem zase museli prodělat proceduru s pasem u pokladny, ale takové pivo...to se prostě musí koupit :-D

Fotky z dneška jsou zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vylet_k_vodopadum_Waipunga_Falls/

Joo a takové to rozmazané cosi na fotkách z podmořského světa je pták kiwi..nesmělo se fotit s bleskem, takže to líp nešlo...ale je to vtipné zvíře jak sviňa...a větší než sem čekal..něco jak slépka..trošičku větší a mohutnější ,-)))

úterý 15. března 2011

První narozky a všední život pracujících

Zdravím :-)
Oslavenec :-)

Náš domov
Tak jsme tady měli první narozeninovou oslavu :-) Oslavencem nebyl nikdo jiný než Jaso, který se dožil krásných 26 let. Zbytek týmu tedy Já, MiRa a Olí, jsme bez jeho tušení připravili skromnou, ale snad pěknou oslavu i s "dortem" a malými dárečky :-) Připili jsme si na zdraví, Jaso sfoukl svíčky a pronesl proslov, před panákem slivovičky :-) Pak Jaso rozkrojil  "dort" a každý dostal jeden dílek :-) Jinak pro zvědavce co Jaso dostal, tak se zeptejte jeho :-)

V neděli jsme se byli podívat v Napier. Je to město u kterého bydlíme. Byli jsme se tam spíš jenom projít, po místní promenádě, zjistili jsme z průvodce, že tam mají mořské akvárium, ale otvírací doba je jenom do pěti. Což  jsme nestíhali, tak se do Napier ještě určitě podíváme ( je to jenom 10min. autem) Prošli jsme se po místní promenádě a aj trošku ve městě. Já teda takové procházky po městě moc nemusím, ale bylo to opravdu rychlé, takže jsem to zvládl :-) Jinak Olí mi nechce stát před objektivem, hrozí mi rukou a utíká :-) Tak je těžké ji zachytit :-) Fotky zde: http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Prochazka_v_Napier/

Z procházky v Napier
Co se týká práce, tak dneska jsme se shodli na tom, že dnešní den byl zatím největší opruz :-D Museli jsme nůžkama prostřihávat hrozny, aby viseli dolů. Takže jsme házeli na zem i pěkné střapce, což nesl nejhůř MiRa, říkal že je to plýtvání a a prostě se mu to vůbec nelíbilo. Nám ostatně taky ne, protože jsme byli celí zalepení, máme zničené prsty ( rozmočené ) a navíc bylo dneska opět docela vedro, ale tak nakonec jsme to zvládli, zítra nás to čeká s největší pravděpodobností taky :-D Tak se na to musím psychicky připravit.
A jak to jinak na vinici funguje? Ráno máme nástup v osm u boudy ( tam je záchod, umyvadlo, stůl a bordel ). Přijede Robbie, náš zaměstnavatel. Řekne Moně (naše denní vedoucí) co budeme dělat. Mona nám rozdá úkoly a pak už valíme. Přestávky máme tři. Od 11:00 do 11:15, od 13:00 do 13:30 a od 15:00 do 15:15, většinou jsou ale delší :-) Což nám nevadí.
Na vinici jsou plašičky ptáků, jsou to takové děla, co občas vystřelí. Řeknu vám, když vám to střelí za prdelou div se neposer...ete :-) Ale když jste u něj, tak to v tom lupne, před výstřelem, takže si můžete zacpat uši, nebo ho můžete vypnout. Pak je tam pán, co jezdí na tříkolce s brokovnicí na zádech a střílí ptáky a králiky a ještě jeden kluk na čtyřkolce co jezdí, troubí a plaší ptáky. Je tam prostě rušno :-)
Naše pracoviště :-)

No jinak jsme se s klukama rozhodli, že budeme denně po práci posilovat, tak jsme dneska posilovali po třetí za sebou, tak nám to snad vydrží. Olí se dneska přidala, tak budeme možná cvičit všichni.

A aby byla sranda, dneska mi spadl mobil a nefunguje mi v něm paměťová karta, takže z něj nedostanu fotky co jsem nafotil, ale nafotím jiné, lepší a na foťák. Jenom doufám, že už to bude poslední věc, co se mi tady buď ztratila nebo pokazila :-) No a jináč včíl peru a žerou mě komáři :-)

Jo a o víkendu plánujeme konečně výlet do přírody :-) Do termálů, tak už se těším :-)
Mějte se ,-)
V zdravém těle zdravý duch :-)

sobota 12. března 2011

Práce na vinici a vše kolem

hola hola tam Já. Jak už jsem psal včera, žijeme. Tsunami byla opravdu daleko, takže kdyby tady nepoletovali starší lidé že se něco děje, ani by jsme o tom nevěděli. Byla možnost aj něco pozorovat na pláži, ale až v 8:15, ale to jsme už byli na vinici v práci J

Já fotím, Olí píše čelovkou.
No a jak teda v práci? No je to celkem pohoda, řekl bych zatím až nuda. Chodíme v asi 600m dlouhých řádcích a vytrháváme nezralé víno a suché větve. Tohle děláme od 8:00 do 17:00. Plus jsme byli i v sobotu, ale jenom do 15:00. Různě si při tom mezi sebou povídáme, spíš teda mlčíme a pracujeme. Nejhorší je to, aspoň pro mě, kolem 12cté kdy máte slunko přímo nad hlavou a pořádně to peče. Uklidní se to až tak ve tři.
V sobotu, čili včera už jsme povýšili a šli jsme síťovat vyčištěné řádky. Sítě už jsme měli natažené, takže jsme je jenom zacvakávali takovýma klipsnama dole a nahoře, aby na to nemohli ptáci J Takže to byla příjemná změna J           

Jinak nám šéfuje taková malá roztomilá paní, včíl nevím jak se jmenuje,  někdy jí jde rozumět hezky, ale někdy se vůbec nechytám. Když se tady místní rozjedou s tím svojím přízvukem je to síla J Ale nemají problém to zopakovat, abychom rozuměli. Je tam malinký kolektiv, takže je tam taková fajn přátelská atmosféra.

Olí a Jaso při práci
Co se týká bydlení, tak bydlíme pořád v tom samém kempu, ale momentálně ve stanech. Je to o hodně levnější, má to jenom tu nevýhodu, že musíme mít pořád všechno v autě. Takže hlavně já pořád něco hledám. Hned na začátku pobytu jsem ztratil čelovku a včera aj svůj nový švýcarský nožík. Vůbec nevím kde, ani jak. Možná bude někde ve vinici, tak se po něm v pondělí ještě podívám, snad ho najdu, byla by to pro mě bolestná ztráta L Už jsme si na sebe zvykli. No, ale třeba se najde. Neustále vybalování a zabalování prostě není nic pro mě J Musím si v tom udělat systém, jinak za chvilku všecko poztrácím, já co snad za posledních deset let nic neztratil, hlavně tím trpí mé sebevědomí J))

Jinak po práci jsme šli skoro pokaždé do oceánu, očistit nohy od prachu a celkově se osvěžit, pak sprcha. MiRa pak uvaří nějakou véču, my mu střídavě pomáháme, pak uděláme nádobí a bud kecáme, nebo se různě zašijeme J Včera jsme s Olí blby s foťákama na pláži, tak z toho máme zajímavé fotky viz rajče http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Vinice_a_nocni_fotky/

Dneska máme teda den volna, takže se pojedeme podívat do Napier (město u kterého bydlíme). 
MiRa a Jaso při práci


Jo ještě velká prosba, my tady všichni používáme naše NZ čísla, takže opravdu pište na ně, a pokud možno ne v jednu odpoledne u nás, protože to je tady jedna ráno :-D V tuhle dobu vám to prostě nezvedneme :-D a smsky jsou tady poměrně drahé tak případně uvítáme emaily J Taky nás zajímá jak se máte ,-) Jestli teda můžu mluvit aj za ostatní.  A poslední, už se nám potvrdilo, že i když nějakou smsku pošleme ne vždy vám přijde, takže to vždycky není tím, že by jsme nenapsali, ale prostě zklame technika J

Mějte zatím a užívejte sluníčka, prý u nás teď je, tak snad už bude aj u vás. My už jsme opálení všichni J

Chladíme auto :-)
PS: Už jsem zpátky z nákupu a je zajímavé jak si tady s váma chcou pokladní povídat. Furt jak se máte, co budete dneska dělat atd. 

pátek 11. března 2011

Žijeme

Přátele, kamarádi, rodino,

jsme v pořádku...tsunami byla daleko. Nepište mi prosím na moje ČR číslo já ho nepoužívám. Mám číslo novozélandské. Pošlu na požádání. Nechci ho sem zveřejňovat. Má ho moje mamka.
Zítra sem dám co nového :-)

Mějte se krásně :-)

Jarouš

úterý 8. března 2011

Jak jsme sehnali první práci :-) aneb Jaso jede.

Tak máme práci J

Ráno jsme zašli na recepci a tam nám dala slečna číslo na pána, který hledá pracovníky. Následně proběhla chvilková diskuze, kdo tam zavolá. Nikdo z nás si není v angličtině moc jistý, takže se do toho nikomu moc nechtělo. Nakonec jsem teda vzal telefon a pánovi zavolal, poprvé měl obsazeno, ale pak už mi to vzal a já jsem se mu se svou lámavou angličtinou snažil vysvětlit kdo jsem a co chci J Což se mi docela povedlo, řekl mi teda ať k němu přijedeme ukázat se mu. Popis cesty jsem ale vůbec nepochopil. Takže jsem celou výpravu (jak jsme později zjistili) navedl úplně jiným směrem.

Dost nás tlačil čas na ukončení ubytování v kempu a tak jsme dál nehledali a vrátili se sem. Tady jsme se rozhodli, že zůstaneme ještě jeden den a zkusíme se poptat na práci v okolí a ještě zavoláme Robbiemu (tak se jmenuje náš nový zaměstnavatel) Tentokrát se toho ujal Jaso. Nechtěl, ale musel J Jaso se ukázal jako velice dobrý spíkr a s pánem se domluvil, že za náma přijede do kempu do tří minut. Tak jsme si nachystali vše potřebné a šli jsme čekat k cestě. Za chviličku tam opravdu přijel, ošlehaný, usměvavý pán tak 50let. Seznámili jsme se a on začal vykládat, už ani nevím co. Že už čechy měl a byl s nima spokojený a že hledá někoho tak na týden možná aj víc. No každopádně spěchal, tak jsme se domluvili, že k němu přijedeme v šest večer. Jediné co po nás chtěl je IRD (pracovní číslo). Olí se tam pokoušela volat, ale pokaždé neúspěšně.

 S IRD se to má tak, že vám asi tak po 14dnech přijde kartička na adresu na Novém Zélandu, ale můžete si o něj zavolat už druhý den po podání žádosti. Vyzvali jsme teda Jasa, jestli by to nezkusil. No a co myslíte. Samozřejmě se domluvil a IRD mu řekli J Následně volala Olí, také úspěšně a já namotivovaný jejich úspěchy jsem zavolal taky, ale bohužel mi řekli, ať si zkusím zavolat někdy jindy. Poprosil jsem Jasa jestli by to nezkusil za mě, no a samozřejmě to vyřídil (asi jsem mu něco blbě nadiktoval a ukázalo mu to někoho jiného) naposled volal MiRa a ten už vyřídil všechno naprosto bez problémů. Takže všichni už máme díky Jasovu skrytém talentu na telefonování práci i IRD. Já raději zůstanu u řízení a psaní blogu  J Do telefonování se jenom tak nepustím J

No pak jely děcka na nákup a já jsem dával dohromady fotky a tak. Jaso mi koupil šunku ke svačině, zdála se mi syrová, ale snědl jsem jeden plátek, pak jsme se s Jasem podívali a opravdu, byla syrová a měla se ještě tepelně upravit. Jaso s MiRou jsi ji koupili aj v Aucklandu :-D Ale tož co, tatarák jíme taky nebo ne? J
Po svačině šli kluci řádit do vln, já jsem původně šel jenom fotit, ale pak jsem to nevydržel a šel za nima. Bylo to supr, byli jsme jenom na kraji, takže do bylo relativně bezpečné J Zábava to byla a to je hlavní (viz. fotky na rajčeti)

V šest jsme přijeli k Robbiemu, ten nám hned řekl ať v takovém počasí nechodíme do vody, že je to nebezpečné J No my jsme byli jenom na kraji, takže to bylo OK (pro maminky – opravdu jsme byli jenom na břehu). Robbie se nás zeptal jaké máme rádi víno a spíš jsme se jenom tak bavili (on mluvil, my jsme se snažili rozumět a poslouchat) nezávazně. Pak nás vzal do auta a provezl nás svými vinicemi. Má dvě obrovské. No a na tu jednu zítra nastoupíme v 8:00 J Tam nám ukážou co budeme dělat a budeme mít tedy PRVNÍ PRÁCI NA NOVÉM ZÉLANDU. Z čehož máme všichni velkou radost. Uvidíme teda na jak dlouho to bude a jak placené, ale osobně si myslím, že každá zkušenost dobrá.
Taky si musíme najít levnější a lepší ubytování, takže uvidíme, kdy se zase ozvu J

Fotky jsem dal dneska všechny na rajče, takže dneska tady máte jenom psaní J

Nové fotky zde :-)

http://kiwibirdland.rajce.idnes.cz/Cestovani_za_praci._Z_TePuke_do_Napier/

Hledání práce

Nazdárek :-) Blog už píšu postupně během cest do noťasu, takže máte vždycky označené datem to, co se který den událo :-) Internet je tady fakt problém, takže netuším, kdy se zase ozvu a kdy vložím fotky na rajče. Všem moc díky za pozitivní ohlasy. Je fajn vědět, že to někdo čte.

7/3/2011

Ahojka, tak už jsme na cestách J dnešní noc se nacházíme v městě Whatanake. Je to krásné, klidné přímořské městečko s krásnou přírodou, pláží a mořem kousíček od centra. No a jak jsme se sem dostali, to se vám teď pokusím popsat.

Kluci vaří skvěle
V neděli, čili včera nás Martin (kluk od kterého jsme kupovali auto) vyzvedl u hostelu a zavezl nás k němu do bazaru. U něj jsme na našem autíčku vytáhli zadní sedačku, která je pro nás zbytečná a těžká, protože máme hodně věcí sebou a potřebujeme každé volné místečko. Martin nám dal hodně užitečných rad a povykládal nám spoustu vtipných historek ze života na Zélandu J Sedačku jsme nechali u něj, s tím že kdyby mu překážela, tak se jí zbaví. Jeli jsme ještě pozdravit Zuzku a Toma. Zuzka nám každému upekla dva koláčky (mufiny nebo jak se to píše) ještě nám taky dali nějaké rady na cestu a tak jsme vyrazili. Musím ještě říct, že nebýt těchto skvělých lidí, které jsme měli to štěstí potkat, asi jsme ještě v Aucklandu. Takže jim patří naše velké díky.

Jako první řidič jsem za volant sedl já J Ze začátku jsem byl trochu nervózní, ale protože jsem jel po dálnici, za chvilku jsem si autíčko oťukal a zvykl jsem si. Náš cíl bylo asi 250km vzdálené městečko Te Puke, kde jsou kiwi farmy a kde hledají pracovníky na trhání a balení kiwi. Cesta byla naprosto bez komplikací. Jenom když jsem někde musel rychleji odbočit, tak jsem místo blinkrů pustil stěrače J Hold síla zvyku. V půlce cesty jsme zastavili na odpočívadle, kde tekla říčka, byl tam lesík, skály a bylo to tam moc pěkné. Dál jsme se po cestě zastavili v supermarketu, kde jsme si udělali menší nákup.

Do Te Puke jsme dorazili asi po 3hod cesty, kolem páté hodiny večer. Ubytovali jsme se v kempu, kde jsme s Jasem poprvé postavili své nové stany J Už Acklandu se Jaso a MiRa osvědčili jako výborní kuchaři a tak jsme se s Olí rozhodli, že by mohli vařit pořád J Tak jsme zvědaví, jak dlouho jim to vydrží J Takže po postavení stanů jsme si dali večeři a šli spát. Já osobně jsem toho měl docela plné zuby, protože celý den svítilo sluníčko a měl jsem z řízení unavené oči. Jinak po cestě si samozřejmě všichni řízení zkusili J Zatím nám to jde všem bez problémů.
Večer před spaním jsme potkali kluka z Estonska a holku z USA, ti nám doporučili farmu, která je asi 500m od kempu. Tak jsme měli plán na ráno jasný.

Já dneska na pláži, pobřežní hlídka hadra
Ráno jsme zase všechno úhledně sbalili, posnídali jsme a vyrazili jsme hledat práci. Hledání, jak jsme dnes zjistili probíhá tak, že přijedete na farmu. Tam vyplníte dotazník, čímž se zapíšete na čekací listinu a čekáte, jestli vám zavolají nebo ne. Dneska jsme objeli asi 7 nebo 8 farem z čehož jsme se zapsali na čtyřech. Na ostatní nikoho nehledali. Při objíždění farem jsme se postupně přemístili do našeho dnešního nocležiště což je hotýlek v irském stylu. Vyšel stejně draho jako kemp. Potřebovali jsme dneska elektřinu na dobití foťáků a telefonů, tak jsme to vzali. Zítra budeme asi spát zase ve stanu.

Sem jsme dorazili tak kolem čtvrté. Ubytovali jsme se, šli se projít po pobřeží. Pak jsme se dohodli, že i když potřebujeme šetřit, tak jsme přece jenom na working holiday a zašli jsme si na jednoho Guinese J Kluci pak zase uvařili výbornou večeři a já a Olí jsme udělali nádobí J

Zítra chceme pokračovat dál na jih, kde jsou farmy jablek. To nám poradila paní v obchodě kde jsem si kupoval plastovou lžičku. Opět se ukázalo, že jsou tady na nás podobné zvyklí a celkově jsou tady lidi prostě ochotní a milí. Je to asi jejich přirozenost nebo co. Zatím jsme teda nenarazili na nikoho nepříjemného. Všichni jsme nervózní kvůli práci, ale snad se něco najde.
Takže zítra vyrážíme směr jih..kompas mám, tak se neztratíme ,-))))

8/3
Dneska z auta

Dnešní den byl vyloženě cestovní, přejížděli jsme z Te Puke do BayView. Celou dobu řídila Olí a šlo jí to taky skvěle. Jsme hold rození řidiči. Najeli jsme asi 350km podél pobřeží. Kolem jedné odpoledne jsme to nevydrželi, zastavili u pláže a šli se koupat. Voda byla skvělé a vlny velké. Co víc si přát.
Pak jsme projížděli krajinou tak krásnou, až přecházel zrak. Něco jsem nafotil z auta, zastavili jsme jenom na svačinu. Docela jsme spěchali.
Před chvilkou jsme se ubytovali. V krásném kempu, kde mají i docela levný net. Tak toho využívám a hned posílám aktuální zprávy J
Dneska z auta
Jo abych nezapomněl, pán na recepci nám říkal, že se tady zítra ráno zastaví paní, která hledá pracovníky. Tak snad budeme mít štěstí. Jsme kvůli práci dost nervózní J
Fotky jsou z dnešní cesty, poslední fotka je místo, kde dneska spíme J

Všem ženám přeju k dnešnímu MDŽ všechno nejlepší J

Jo a kde se tady kurnik bere tolik návštěvníků? J Abych si začal dávat pozor na pravopis J
Tady dneska spíme :-)

Z pobřežního kempu zdraví .
Jarouš

pátek 4. března 2011

Link na fotky

Ahoj,

tady budou bývat fotky. Net je tady bohužel pomalý a musí se platit, ale občas se pokusím udělat nějaký výběr a něco tam vložit. Nemám teda představu jak to bude mimo Auckland. No tak zde aspoň něco na ukázku :-)

čtvrtek 3. března 2011

Kup auta a jiné

Hola hola tam Já J Jak se máte tam u nás v téj domovině? My jsme stále úspěšní, takže jsme spokojení. Máme teda dost štěstí, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Dnešní den byl celkem pohodový. Jo nevím kdy se mi to podaří dát to na net, tak jenom pro upřesnění píšu to ve čtvrtek v jednu ráno J
První jsme si zašli do NewWorldu (místní supermarket) na nákup potravin. Už všichni používáme naše místní platební karty, takže u sebe nemusíme nosit hotovost, což je celkem dobré, ale já su z toho furt trochu nervózní. Přece jenom u nás se peníze nosí pořád. No, ale dneska byla Olí při placení legitimována panem pokladním. Musela předložit pas, protože si kupovala jedno pivo. Po mě naštěstí nic nechtěli J

Po nákupu jsme dorazili domů, najedli se a čekali jsme než nám zavolá Tom. Tom je kluk (nebo už manžel, to nevím) od holky kterou zná MiRa. Bydlí tady už 4roky a pozvali nás na večeři. Zašli jsme k jeho práci, tam jsme nasedli do auta a vyrazili k nim domů. Cestou jsme se bavili o tom, že chceme kupovat auto. Tom nám dával první různé rady a tipy kde se na auta máme podívat a pak si vzpomněl, že se před týdnem seznámili s klukem, který už tady žije 11let a že má autobazar. A protože je půl druhé ráno pokračovat budu zítra…padají mi oči J

Pokračuju v pátek v 15:00 J kde jsem to skončil? Jo má autobazar a je to kousíček od jejich domu. Domluvili jsme se, že se tam zastavíme. Přijeli jsme k bazaru a zjistili jsme, že má už zavřeno, ale ještě tam, byl. Tak nás tam provedl a bavili jsme se co by jsme asi tak chtěli a za kolik. No až jsme na něj narazili J Krásný minivan mazda J (viz. foto) Já jsme hned věděl že ho chci, ostatním se taky líbil. Tom už mezi tím odjel domů a majitel autobazaru (Martin původem z Plzně) nám řekl, že nás k němu pak hodí J Auto jsme různě prozkoumávali a dívali co všechno umí a neumí. Jinak je to automat 3litr pro sedm lidí za 3000NZD. Má platnou technickou i registraci. Takže super. Rozhodli jsme se, že ho půjdeme projet. První řídil Martin, ukazoval mi jak se automat používá, že jsou blinkry a stěrače na opačné straně než u nás atd. Vyjeli jsme na cestu a projeli jsme se i kousek po dálnici. Pak jsme se s Martinem prohodili a šel jsem řídit já. Levou nohu jsem odložil bokem a dal tam „D“ tohle tam asi bude často protože je to normální jízda vpřed J Vyrazil jsme na cestu. Řeknu vám, docela hnus, pravá ruka chtěla furt něco někam řadit, a pořád jsem se otáčel na opačnou stranu než jsem měl, ale jinak auto poslouchalo hezky. Zkoušel jsem si i couvání a cestu jsme všichni přežili bez problémů. Domluvili jsme se s Martinem, že o auto máme vážný zájem a že ho zítra ( tedy dneska ) zajdem zaplatit.

Pak nás Martin hodil k Zuzce a Tomovi, tam pro nás měli nachystané opékání hamburgrů. Každý si mohl udělat jaký chtěl, měli tam na návštěvě i dva kamarády z Brna, tak jsme potom seděli a povídali. Vzhledem k tomu že mají malého půl ročního chlapečka, tak sho oba občas chodili kontrolovat. Jinak bydlení mají moc pěkné a oba jsou moc příjemní J Večer jsem si moc užil. Chvilku se řešila i napajedelská komunální politika J Dostali jsme nějaké rady a tipy a protože nám tam Jaso už asi hodinu spal, tak jsme vyrazili domů. Zuzka byla moc hodná a hodila nás zpátky do centra.

Dneska ráno jsme se museli přestěhovat do nového (levnějšího) hostelu. Sbalili jsme se a vyrazili přes ulici do nového domova J Tady budeme do neděle. Chvilku jsme ho hledali, tak jsme se docela hodně zapotili, je tady fakt dusno a vedro.
Na recepci jsme se zaregistrovali, a protože pokoj byl volný až od 14:00 nechali jsme si tady batohy a vyrazili jsme na nákup auta. Je to od centra tak 20min busem. Domluvili jsme se na platbě v hotovosti, tak jsme šli vybrat do bankomatu. Olí bohužel v danou chvíli nešli (nevíme proč) vybrat peníze. Ale nakonec jsme potřebný obnos dali dohromady, našli autobus a sjeli do bazaru. Martinovi jsem ráno volal a domluvili jsme se, že kolem 12cté k němu přijedem. Martin už nás čekal, tak jsme šli hned k autu, Martin nám ještě ukázal rezervu, nářadí atd. V kanceláři jsme se pojistili na nehodu a pak asi hodinu kecali. Je to skvělý chlap. Půjčil nám noťas na to pojištění, dali jsme mu peníze a ani je nepočítal. Vykládal nám jak to tam chodí, co už tady zažil a nezažil zkrátka moc fajn povídání. Protože, u hostelu nemáme kde parkovat a ani se nikomu z nás nechtělo moc řídit v centru, domluvili jsme se s Martinem, že pro nás v neděli přijede do centra naším autem, my se i s batohama nalodíme, hodíme ho zpátky a vyrazíme vstříc novým dobrodružstvím. Pak nás hodil na bus a my jsme se vrátili do centra.

Přebrali jsme si pokoj a ubytovali jsme se. Bydlíme v šestém patře, máme výhled na bazén na střeše tak slintáme Jaso si teď jde zaběhat a jinak budeme asi dneska i zítra relaxovat. Od neděle už to bude to, na co jsme se od začátku těšili. Auto, batohy sebou a cestování a hledání práce J

Z Aucklandu zdraví

Jarouš - Fidouš 

Rychlovka

Ahoj,

dneska jenom velice rychle. Zítra si jedme vyzvednout auto. Nevím jak na tom budu od zítra s připojením na net, tak buďte prosím trpěliví :-)
Pak pošlu podrobné info jak vše probíhalo a pošlu aj fotky našeho nového člena rodiny. Jinak to znamená, že v neděli vyrážíme na cesty.
Jo dneska jsem poprvé řídil vlevo a automat k tomu. Kurnik to byly nervy :-))))

úterý 1. března 2011

Úřadování a vyřizování

Úřední den,

zdravím z dnes deštivého Aucklandu J Dnešní den byl pro naši výpravu velmi úspěšný, takže jsme všichni dobře naladěni.

Ráno jsme vstávali dřív, než jsme chtěli. Já a Olí jsme vytuhli poměrně brzo, protože jsme moc nespali přes den. Jaso a MiRa se šli ještě v noci projít po nočním Aucklandu. Vrátili se ve tři ráno, ale vůbec jsem je neslyšel. Byl jsem mrtvý. Budík jsem si nařídil na 9ráno, ale nakonec jsme byli všichni vzhůru už tak o půl osmé. Ověřili jsme si na netu nějaké informace a vyrazili jsme do ulic s těmito úkoly.

Za prvé. Pořídit si tady tel. číslo. Olí si včera všimla na hlavní ulici, kde mimochodem bydlíme (Queen street) prodejny Vodafone. Tak jsme se dohodli, že zajdeme tam. Přímo v prodejně jsme se domluvili, že si koupíme každý svoje číslo. Olí se to zdálo zbytečné, ale nakonec jsme ji přehlasovali. Tak doufám, že se to vyplatí. Prodavač byl velice ochotný a bylo mu dobře rozumět. Byli jsme za chvilku odbavení a každý jsme z prodejny vycházeli s vlastním tel číslem. Aktivaci jsme nechali na později. Číslo máme každý stejné jenom poslední číslo se mění J

Za druhé. Zajít do banky a pořídit si bankovní spojení. Rozhodli jsme se pro banku ANZ. Provoz účtu i výběry jsou zdarma a internetové bankovnictví taky. Při vstupu do banky nás přivítala velice příjemná paní a řekla nám ať počkáme. Před tím se nás ptala z kama jsme a přišlo jí velice zajímavé, že jsme z takové dálky – nebo jí připadá zajímavý každý, hlavně že bude kšeft J Vybrali jsme si všichni peníze pro prvotní vklad na účet a to 300NZD. Po chvilce čekání si nás zavolala sympatická slečna Julia a jednomu po druhém aktivovala účet. Kartu jsme dostali hned na počkání. Následně jsme si každý vystáli frontu u přepážky pro aktivaci karty a internetového bankovnictví. Tam už jsme chodili po jednom, ale opět velmi příjemní lidi a ochotní. Jaso s MiRou si čekání ve frontě zopakovali ještě jednou, protože si zapomněli vložit peníze na účet, ale i tak to bylo velice příjemné a bez komplikací.

Za třetí pracovní číslo. MiRa s Jasem si ze včerejší noční procházky pamatovali, kde je pošta (tam se zařizuje většina úředních věcí) a tak jsme šli na jisto. S Olí jsme každému ráno vytiskli v jedné místní net kavárně potřebný formulář, takže jsme byli předpřipraveni. Tady už tak ochotní nebyli (hold státní pošta), ale zase nemůžu říct, že by byli nepříjemní. Bylo to rychlé a tak jsme si všichni plácli jak jsme dobří a vyrazili jsme na hotel aktivovat si tel. čísla.

Všichni jsme postupovali podle návodu a čísla si aktivovali. První mi zkoušel volat Jaso. Bohužel se to nepovedlo, tak jsem zkoušel volat já Jasovi, ale paní ve sluchátku mi hlásila stejné chybové hlášení, jako Jasovi. Oli začla trochu později a tak mi zkusila volat až po chvíli. Tentokrát proběhlo všechno v pořádku, stejně tak já jsem se jí dovolal. I s Jasem se Olí zkomunikovala bez problémů. Nezbývalo nám teda nic jiného, než vyřešit problém mezi mnou a Jasem. Každý jsme pečlivě zadávali čísla do svých telefonů, ale pořád nic. Prostě záhada, zkoumali jsme to, vypínali a zapínali telefony, ale nedařilo se. Abych to nenatahoval, po asi 15minutách jsme si uvědomili, že každý voláme sám sobě J Hold jsme oba opisovali číslo ze své simkarty a snažili se dovolat tomu druhému a přitom jsme každý volal sobě J Asi pořád ten časový posun, nebo erupce na slunci J No, ale aspoň jsme se zasmáli J

Po úspěšném dnu, jsme se rozhodli, že si zajdem na jídlo do nějaké restaurace. Vybrat měl MiRa a Jaso. Po delším hledání jsme narazili na velice příjemnou čínskou restauraci a všichni jsme si myslím pochutnali J Já s Jasem jsme měli nudle, Olí nějaké brambory a MiRa rýži. Mě osobně to chutnalo hodně, takže spokojenost.
Při odchodu z restaurace nás překvapil hlasitý klakson odjíždějícího trajektu z přístavu, šlo to slyšet přes celý Auckland J Nikdy jsem to takhle zblízka neslyšel, takže zážitek.

No a včíl tady zase ležíme. Olí s Jasem a MiRou usli a já datluju J Zítra by jsme se měli potkat s MiRovou kamarádkou, která tady žije. Tak snad dostaneme nějaké užitečné rady a já osobně bych chtěl začít řešit koupi auta. Včera jsme se zkontaktoval s jedním čechem, který se tím tady živí, tak uvidíme jak to dopadne. Co se týká počasí je tady pořád hodně teplo J Fotky jsou různé místa z Aucklandu, aby jste měli představu kde teď bydlíme J





Všem přeju příjemný start do nového dne. Naše středa byla úspěšná, tak ať je i ta vaše J

Tož sme tadý


 Ahoj Ahoj Ahoj,

Vedro jak sviňa co? My jsem právě přišli z procházky po Aucklandu za účelem nákupu potravin J A docela jsme se zapotili, jaké je tu vedro. No ale postupně J

Naposledy jsem se ozýval hned po příletu do Seolu. Takže vlastně nevíte, co všechno jsme tam zažili J No bylo toho hodně, ale vlastně dohromady nic. Našli jsme si místečko kde bylo hodně volných sedaček, takže jsme mohli během čekání posedávat a pospávat jak se komu zlíbilo. A tak to bylo vlastně celou dobu J Buď někdo spal, nebo jsme byli na netu, nebo jsme se procházeli po letištním areálu. Mimochodem letiště v Seoulu je velice pěkné a moderní. Mají tam hodně kvítek ( Olí tvrdila, že pokaždé když k nim čichala tak ji kopl el. proud, tož nevím, osobně jsem si to raději neověřoval ) a
různých zajímavostí.
V průběhu pobytu na letišti MiRa ztratil telefon, ten se bohužel nenašel, ani když jsme se doptávali na informacích. Olí se smála, že moje rozcvičky, při kterých jsem se snažil udržet polámané tělo i ducha aspoň trochu při smyslech natáčí na letišti na kamery. Tak kdyby jste našli na netu nějaké video s magorem na letišti, je pravděpodobné, že to budu já J
Co se týká samotné komunikace v Seoulu tak to celkem šlo, když jsem si objednal jídlo, bavili jsme se anglicky. Takže jsem si objednal jídlo a šel si sednout ke stolu a čekal až mě zavolá. Samotné vyvolávání už probíhalo v korejštině, čemuž už jsem samozřejmě neměl šanci rozumět, ale nakonec jsem vždycky svoje jídlo dostal J Já a Olí jsme se stravovali ve fastfoodech a MiRa a Jaso chodili do místních restauracích. Dokonce vedle nich byly nějaké letušky a údajně se jim to v tom talířku ještě hýbalo…tož nevím, jídlo by se na talířku hýbat nemělo. Hlavně že klukům chutnalo :-P
Na závěr před odletem jsme si ještě zašli do kavárny. Což bylo taky dost vtipné, já jsem si objednal espreso protože bylo nejlevnější, ale to co jsem dostal…no byla toho malá štamprla :-D ostatní měli hrnky jak sviňa a já takové jakési cosi ( následně jsem byl spolucestujícími poučen, že se jedná o pikolo ) Silné to bylo jako sviňa, ale bylo toho málo. V Jižní Korey asi nemají moc silnou měnu protože jsem tam za 10 euro dostal něco přes 14 000 Wonů (místní měna). Největší bankovku co jsme dostali byla 10 000 a nejmenší 10W. Hodnotu 10Wonů Jaso vypočítal na 18haléřů našich. Tak jsem si říkal, že bych tam byl asi milionář J
Ještě bych zapomněl, MiRa si na letišti koupil výborný ledový kukuřičný čaj. Celkově jsme se shodli, že větší a teď mi odpusťte ten výraz SRAČKU jsme nikdo nepil.

Nakonec teda čekání celkem uteklo a sedli jsme si do posledního letu ze Seoulu do Aucklandu. Mě osobně cesta utekla poměrně rychle, protože jsem ji skoro celou prospal J Korean Air je skvělá letecká společnost a lety s ní byly super. Skvělé jídlo, člověk se tam má jak zabavit a hlavně perfektní posádka. Kdyby jste viděli výraz letušky, když omylem trošičku polila Jasa vodou…no jak z filmu, klaněla se omlouvala, žijem z toho do teď J
Let byl pohodový a bezproblémový.

Po příletu na Zéland jsme vyplnili PASSENGER ARRIVAL CARD (nikomu se to nepovedlo na poprvé) Je to taková kartička kde musíte vyplnit, z kama jedete, co vezete, jak dlouho tady chcete být, kde jste seděli v letadle atd. S takto vyplněnou kartičkou jsme se všichni přemístili k imigračnímu úředníkovi. Zavolal si nás všechny, protože viděl, že spolu cestujeme. Ptal se nás jaká byla cesta, proč jsme si vybrali zrovna Zéland, no prostě naprostá pohoda. Byl to mladý kluk, který s náma žertoval a byl velice příjemný. Poslední co nám řekl bylo, že máme v kartičce chybu a to všichni. Údajně jsme prý všichni špatně vyplnili stát, ve kterém jsme se narodili. Svorně jsme všichni odpověděli že ne, že je to přece Czech republic, ale on trval na tom, že to máme špatně. Nakonec se lišácky usmál a řekl, že to byla přece Czechoslovakia J Tak jsme se zasmáli a šli dál ( to že jsme se nenarodil ve Zlíně, ale v Gottwaldově o tom jsem raději pomlčel )
Následovalo převzetí velkých zavazadel, smolař MiRa zjistil, že se mu rozbilo jedno z převážených piv. Takže vzal tašku a celou cestu až do hotelu ho provázely kapky gambrinusu J Tady už jsme šli na kontrolu jednotlivě, tak jsme se báli víc, ale zase tam byli moc moc příjemní úředníci, kterým šlo krásně rozumět. Všechny nás pochválili, že máme krásně umyté pohorky (jsou tady na to opravdu hákliví) a bez problémů nás všechny pustili do Nového Zélandu. Na letišti jsme s Olí rezervovali hotel, kde teď ležím v posteli a píšu vám co jsme všechno zažili J Hotel je pěkný a jediná jeho nevýhoda je, že má placený net. Já tvrdím, že je to 5dolarů za 50MGBitů Olí tvrdí že říkal 15MGbitů, tož to se dozvím, až sejdu dolů a zaplatím to J

Zítra máme v plánu si založit bankovní účet a zažádat si na poště (na poště se tady vyřizuje skoro všechno) o pracovní číslo.
Jo jinak hned po příjezdu mi v zásuvce shořela redukce na místní zásuvky, stála mě 500,- tož mám radost, ale už jsem si koupil za 18dolarů novou J

Jinak ano, vír ve vodě se zde točí na opačnou stranu, hned jsme to musel zkusit v umyvadle J