Dlouho jsem se neozval, ale to má své důvody. Neměl jsem připojení na net a taky se toho dost událo. Z jistých zcela osobních (pozitivních) důvodů se vracím domů. Odlétám toto pondělí z Aucklandu. MiRa zůstává v Christchurchi kde kácí stromy a Olí s Jasem sbírají kiwi v Tauranze.
Po té co jsme se s děckama domluvili na mém odjezdu, to už s náma MiRa nebyl, jsme se museli domluvit co s autem. Vzhledem k tomu, že se kiwi musí sbírat jenom když je sucho a předpověď říkala, že bude pršet rozhodli jsme se, že všichni tři zajedeme do Aucklandu, kde zkusíme pro Olí a Jasa sehnat lepší auto (takové, které by míň žralo). Já jsem u sebe ještě měl kontakt na jednoho kluka (čecha) který nám řekl ať klidně přijedeme a tak jsme přijeli. Já jsme nechal Olí s Jasem tam a jel za Martinem, který nám prodal auto staré, jestli by ho od nás nekoupil. Ten říkal že jo, ale jenom když si u něj koupíme auto nové. Tak jsem byl rád. Volal jsem děckám a těm se, ale líbilo auto u toho druhého kluka u Pavla. Navíc se od něj dozvěděli na Martina nějaké nepěkné věci. Mě Martin taky říkal, že Pavla zná a že se nemají rádi. No kdo ví kde je všemu konec (bylo toho víc), ale protože neznám ani jednoho nebudu to tady rozepisovat. Každopádně děcka koupili auto a já jsem zůstal v Aucklandu s autem starým. Už před tím jsme si byli vyzvednout poštu u Pišti (Mirova a Jasova kamarádka) u kterých jsme byli i po příletu. Hned mi říkala, že pokud budu ve městě zůstávat ať jí zavolám, že můžu klidně být u nich. No vzhledem k tomu, že jsem toho měl za celý den dost nabídky jsem využil. Trochu jsem to všechno zpracovával, přece jenom odjezd ze Zélandu nebylo jednoduché rozhodnutí a s děckama bylo fajn.
Každopádně jsem večer mluvil s Mirou a o věcech ho informoval. Divil se, že chceme staré auto prodat. A projevil případně zájem, že by si auto vzal. Chvilku jsme se o tom bavili a já jsem šel pak spát. V hlavě jsem měl plán jak auto prodat. Dal jsem inzerát na net, a jel do města vybrat si šeky z práce. Pak jsem chtěl jet do myčky a auto umýt a vysát. Když jsem byl v bance psal mi Mira, že auto chce. Volal jsem mu, jestli opravdu jo a trval na tom. Zbývalo vyřešit jak ho dostat na jižní ostrov. Tak jsme se dohodli, že ho přivezu do Welingtonu kam Mira přijede trajektem, večer si dáme pivko a já ráno pojedu zpět do Aucklandu busem. Ještě mě Mira požádal jestli bych se nestavil u děcek a vyzvedl mu tam zbytek věcí. Byla to zajížďka „jenom“ 200km tak jsem řekl proč ne.
Vybral jsem si šeky, jel k Pišti, kde jsem ji řekl že ještě ten den odjíždím. Zavolal jsem děckám, jestli bych u nich mohl přespat, řekli že jo a tak jsem vyrazil na svých prvních 250km. Olí a Jaso už mají bydlení v domku, tak jsem si to prohlídl, dostal teplou večeři a šel jsem spát. Ráno jsme se rozloučili, raději jsme si řekli jenom ahoj, protože jsem netušil, jestli se náhodou ještě neuvidíme.
Sedl jsem do auta, a vyrazil na 600km vzdálenou cestu do Welingtonu. Mapu jsem neměl, severní ostrov jsem měl celkem projetý, tak jsem směr věděl a nutno říct, že je tady skvělé značení J Cestou jsem si zpíval a různě se bavil J)) Dal si sváču u MacDonalda a zhruba za 7hod do Welingtonu dorazil. Je to hlavní město NZ i když určitě ne nejlidnatější. Po 10minutách hledání jsem našel přístav pomocí Mirovi navigace přes telefon a po 14dnech se potkal s Mirou. Rozběhli jsme se k sobě a padli si do náruče….Kecám :-D Sedli jsme do auta a začli hledat backpacker (hotel pro batůžkáře) po chvilce jsme našli a šli jsme do čínské restaurace a pak na pivko. Při tom jsem si vykládali zážitky. Mira o práci a zemětřeseních a já o cestě a jak se mají Olí a Jaso.
Do naší debaty se mi ozvala moje sestřička, která se mi snažila přebookovat letenku na dřívější odlet. Zjistil jsem teda, že mám ještě týden do odletu. Chvilku jsme s Mirou debatovali a domluvili se, že s ním pojedu na jižní ostrov. Bylo to docela na rychlo, ale řekl jsem si kurnik, když ta možnost je, kdo ví kdy se sem zase dostanu.
Ráno jsme sedli do auta a jeli k trajektu. Mira zajel s autem dovnitř a já ho čekal na palubě. Bylo hnusně pršelo a foukal vítr, ale už jsem se těšil na jižňák a říkal si, jestli je opravdu takový jak se říká. Vedle lodi nám chvilku skákali delfíni a tím to všechno začalo, abych se tady rozepisoval o 3dnech na jižním ostrově je zbytečné. To by bylo na dalších 10stránek. Je to prostě nádherný kus světa. Ve středu (tuto středu) jsem ráno sedl na autobus, z autobusu na trajekt a z trajektu na autobus a za 24hod dorazil zpět do Aucklandu. Včera jsem si vyřídil ještě nějaké formalitky ve městě, dneska nebo zítra se sbalím a v pondělí odlétám zpět do ČR.
Co říci závěrem. Nový Zéland je nádherná země, s úžasnou přírodou a skvělýma lidma. Je tady všechno jednodušší než u nás. Lidi jsou tady fakt ochotní i k cizím, je to jejich přirozenost. To mi asi bude v ČR chybět. Na druhou stránku je tady dost draho, a ještě se zdražuje. To ale asi jediné negativum, které bych k Zélandu napsal. Doufám, že se Olí, Mirovi i Jasovi bude dařit a s váma ostatníma se uvidím doma. Ze začátku moc času mít nebudu, ale snad vás všecky uvidím J
Blog se pokusím předat děckám, ale nevím jestli to půjde. Případně jsem hodím odkaz na blog jejich.
Děkuju všem co to tady četli, fotky ještě přidám, ale až z ČR.
